Odpověď na Vaše reakce

Stará kára: Opravdu to chodilo po mailech? :-) nevíte, jak jste mě potěšil. Samozřejmě - zaznamenal jsem hodně velký ohlas, byl to jeden z mých dvou nejúspěšnějšch textů, ale že to chodilo mejlama, to jsem netušil... *blushing*

Kru.El: Je to inspirováno skutečnými osobami a konkrétně tyto dva profesoři (učící na gymnáziu) jsou reálnými absolventy matfyzu a jádra.

hph, Kocour Bobule: Rozdíl mezi člověkem, vláčeným okolnostmi, a člověkem, který je pánem svého života je v tom, že ten druhý ví, že jsou tady důležitější věci než "práce, stres, starosti, zodpovědnost, konflikty, kompromisy". Ví, že tyto věci často nevedou k žádné životní radosti, zatímco vědomí existence hodnot jako je slušnost, nezištnost, láska k lidem, blízkost k přírodě, vnímavost k potřebným může dát životu nový rozměr a pomáhá člověku být pánem nad většinou problémů nebo překlenout těžká životní údobí. Život člověka, který si tyto hodnoty uvědomuje je mnohem plnější. Jsem vděčný všem lidem, kteří mi toto předávali :-)

Zajímavé - - to bylo, když jsem to četl poprvé ....

 ... asi před rokem. Pak to v "zábavných e-mailech" od přátel přišlo ještě několikrát.

Ty školy bych vynechal

To spojení se školami mi uniká. Matfyz nebo jádro je jiná liga a učitelé i žáci by se poprali někoho takového na škole mít. Přednášky z takových VŠ na středních školách byly vždycky jak z jiného světa. Žádné mentorování, mnohem více zábavy a pokusů.

Re: Ty školy bych vynechal

Žáci by se poprali? No, možná před dvaceti lety, dneska určitě ne. Rozhodně ne na obyčejné střední škole, možná na nějaké výběrovce zaměřené na fyziku/matematiku apod. Dneska když jim učitelé horko těžko vybojují nějakou zajímavou exkurzi, tak jich přijde třetina a zbytek si nechá napsat od rodičů omluvenku, protože se přece nebudou trmácet do Prahy (mluvím o škole v Neratovicích) jen kvůli třem hodinám stráveným třeba na přednášce s policejním radou v policejním muzeu...

Už když tento text vyšel

v rubrice Studenti píší noviny, měla jsem jeden komentář: je sice hezké, že ten poslední byl tak v pohodě, ale k čemu to bylo, když neučil žádný podstatný předmět (matika, čeština, fyzika). Do školy se občas chodí i pro vědomosti. Ty nepředali ti první exoti, protože neuměli učit, poslední zas neměl co velice předávat. Kromě svého lidského přístupu ke studentům, což je chvályhodné, ale vzpomínáním na cool učitele se nikdo neuživí.

Re: Už když tento text vyšel

Z první ruky vím,že vědomosti tvoří minimum předaných informací.

zajímavý rozbor

Z mého hlediska bývalé studentky, která zažila horu různých učitelů a pedagogů, jsem měla vždy nejraději ty relativně náročné a přísné, co dávali do hodin něco navíc, něco ze sebe a byli spravedliví. Takové však ve Vašem popisu hledám marně, resp. byla by to kombinace posledních dvou, nicméně ani tak příliš neodpovídají.

Jsem z učitelské rodiny a vím, jak je těžké děti přinutit poslouchat, vzdělávat se, něco je naučit. Za rodiči jsem do školy chodívala už v době, kdy jsem sama ještě nebyla školou povinná. A chodím tam stále, i když už mám školní léta za sebou. Nezávidím jim jejich práci a říkám: "Dnešní mládež je strašná a nikde žádná naděje na zlepšení. Já bych na to neměla trpělivost ani dvě hodiny."

Obdivuji každého učitele, který své povolání dělá s láskou a snaží se dětem vštípit něco navíc. Učitelství není zaměstnání, ale povolání. Nebo ještě spíš diagnóza. Za tu almužnu to nikdo normální dělat nemůže. O to víc bychom si měli (dobrých) učitelů vážit.