Na světě není místo pro nás oba. Buď facebook nebo já.

Milý fejsbuku, píšu ti srdceryvný příběh, kterak jsem proti tobě už od počátku don Quijotsky bojoval.

facebook

Jo milej hochu, vzpomínám si na to jako by to bylo dneska. Za oknem syrovej déšť a o hodině počítačů mi o tobě spolužačka líbkařka nadšeně vykládá. Jak prej seš úžasnej, kolik znáš lidí, jak skvěle se s tebou dá trávit čas a jak je člověk pořád v obraze když tě má. Ten den jsem se s tebou seznámil.

Můj názor na tebe byl od počátku našeho vztahu jednoznačný. Seš prostě americký líbko. Ale vymakaný americký líbko. Americký líbko pro lidi, pro který je moc povrchní jenom si dávat do profilu kozatý koupelnový fotky. Pro lidi, který jsou přeci hlubší. Kdepak fotit si prsa v koupelně! Místo toho je lepší každých pět minut psát na zeď třeba tohle:

mnt plsky, jdu se napít thxjsem z5fejsko foreva
kua musim do školy
nudaaaaa
ve škole, nuda…
jak se máte? já se nudim…
joooop, supa! škola končí!
konečně doma u fejska
jdu na záchod
jsem z5
.
.
.

Víš milý můj fejsbuku… Já vím, že tě tímhle nezaplavují všichni. Kdo byl nějakou dobu v zahraničí, často nemá jinou možnost než si tě založit, aby mohl zůstat v kontaktu s lidma, který venku potkal. Dokázal jsi totiž velice úspěšně utnout éru instantních mesendžrů jako ICQ nebo skype i mailové komunikace. Ale popořadě…

Za pár týdnů nás byla ve třídě bez tebe jenom hrstka. Zatvrdili jsme se a začali bojovat. Sváděli jsme na tebe úplně všechno, a já dodnes věřím, že oprávněně. Facebook ničí vztahy. Facebook zvyšuje ceny chleba. Facebook způsobuje násilí v Dárfůru, prohru Čechů v hokeji i tuzemskou neutěšenou politickou scénu

(schválně si dejte na Novinkách vyhledat facebook :
Závislost na Facebooku se stala osudnou mladému zloději
Lidé přeceňují známosti z Facebooku, žádají kvůli nim i o rozvod, tvrdí vědci
Zjistil na Facebooku manželčinu nevěru a zemřel žalem
Sedmnáctiletou oběť si našel na Facebooku, znásilnil ji a zavraždil
Muž zavraždil svou expřítelkyni kvůli fotce na Facebooku
Učitelka vypila kyselinu kvůli nahým fotkám na Facebooku)

Mým heslem se stalo „Na světě není místo pro nás oba. Buď facebook nebo já.“

Směješ se, jak jsme blbí? Že s takovýma argumentama jsme nemohli uspět? Divil by ses, kolik lidí tě kvůli mému nátlaku opustilo. Týden chodili ven, ve škole o přestávkách s náma zase hráli fotbal, učili se nebo četli, ale většinou byli za chvíli zpátky. A ti, kdo proti tobě od začátku bojovali? Pokaždé někdo přišel, stydlivě sklopil oči a řekl:

„Tak už ho taky mám…“

Spousta lidí kdysi přesně takhle bojovala proti ICQ, bojkotovali ho, říkali, že jim stačí email – a přitom dneska to je úplně normální forma komunikace, na který nikdo nevidí nic špatnýho. To o tobě ale říct nejde. Nutíš lidi psát a číst, kdo si jak dlouho čistil zuby, jak dobře se vykálel, co měl ke snídani a především soutěžit v tom, jak moc se nudí a jak jim ty pomáháš tu nudu zahnat. To, že ty nudu nezaháníš, ale vytváříš, si uvědomuje málokdo. Kolikrát už jsem slyšel… Já mám tolik práce, musím toho tolik dělat do školy, měl bych cvičit na kytaru nebo jít do posilky… ale mně se dneska nechce, radši budu večer na fejsku a udělám to zítra…

Víš, rád vzpomínám na večery, kdy jsme s partou seděli na cyklisťáku pod hvězdama kolem ohně, kouřem zaháněli komáry, od buřtů umaštěnou hubou zpívali starý teskný songy a poslouchali tichý noční šumění Jizery. Příště už asi pojedu sám. Nebo že bych si radši naprogramoval aplikaci a pozoroval hvězdy a poslouchal šumění jezu na fejsbuku?

Ve druhém díle ti zítra povím, jak jsem svůj don Quijotský boj prohrál a proč jsem si tě založil…