Kauza Juliánka, aneb Mengeleové mezi námi

"Juliánka vypadá jako spokojená holčička. Umí se smát, překulit se z bříška na záda a zpátky, pokouší se lézt. Přitom se podle lékařských prognóz neměla na své rodiče nikdy usmát, neměla se vlastně ani narodit. Juliánka trpí nemocí zvanou Edwardsův syndrom, který lékaři označují za 'vadu neslučitelnou se životem'." Přesto před několika dny oslavila třetí narozeniny...

Child after abortioneuportal.cz

Juliánčin příběh je, myslím, dostatečně známý, přesto pro jistotu uvedu odkaz na zdroj.
Zarážející na celém případu je postoj MUDr. Petra Poláka CSc., který po odběru plodové vody diagnózu stanovil. Jeho slova (podle nichž reprezentuje názor většiny lékařů - genetiků) nemají daleko k praktikám a názorům fašistů za druhé světové války. Opět si dovolím citovat z idnes.cz, podívat se blíže na dva výroky pana Poláka a zkusím jeho postoj domyslet do důsledků.

Za jeden rok života podobně těžce postiženého jedince se náklady na zdravotní péči odhadují v řádech milionů korun. Pokud bychom zpochybnili indikace genetiků k ukončení gravidity u závažných anomálií, jakou je v tomto případě Edwardsův syndrom, pak by stát vynakládal obrovské částky na péči o těžce postižené děti... Manželům ve stejné situaci bych opět doporučil ukončení gravidity... Je to stanovisko nekorektní či neetické?

Dokážete pochopit, že někteří lidé měří kvalitu a hodnotu života člověka podle toho, kolik tento člověk bude potřebovat státních peněz? Kdyby to byly peníze pana Poláka, budiž. Ale od toho, aby se společnost postarala o nemocné a slabé jedince, tu přeci máme 'solidární systém' zdravotního pojištění, do kterého přispívá jak pan Polák, tak i Šárka a Marcel a všichni tři mají právo na dostupnou léčbu pro sebe i své děti. A pokud k nim byl osud nepříznivý, ať to stojí, co to stojí.

Šárka Sladkowská s testy souhlasila, což stvrdila svým podpisem. Otázka je, proč všechna ta nepovinná a velmi nákladná vyšetření podstoupila, když výsledky testů nic nezměnily na jejím odhodlaném rozhodnutí ponechat si dítě s těžkým a s životem neslučitelným genetickým syndromem?

Šárka tvrdí, že byla rozhodnutá na odběr nejít. Nechala se ale genetikem zmanipulovat a odběr podstoupila.
I z vlastní zkušenosti znám přístup některých lékařů, pro které je pacient mimo ordinaci dobrý pacient. Nedejbože, aby se chtěl o něčem informovat nebo znát svá práva a možnosti. Vždyť já jsem doktor, který musel pět let ležet v knihách, aby teď mohl sedět v tomto křesle, a jestli chce pacient rozhodovat o svém zdraví sám, ať mi sem prostě neleze. Ze slov Šárky (i podle jejího popisu na juliánčiných oficiálních stránkách) čiší tento doktorův přístup každým coulem (ultrazvuk, odběr plodové vody, postižení bylo potvrzeno, potrat, další prosím...žádná hlubší konzultace, žádné alternativní návrhy).
A na závěr bych se chtěl pana doktora zeptat na dvě otázky. Edwardsův syndrom považujete (evidentně mylně) za neslučitelný se životem a proto doporučujete potrat.Víte, fašisté taky považovali některé vady za neslučitelné se životem. Takovými vadami byla třeba homosexualita, špatný původ prarodičů nebo lehké mentální postižení. Pokud nastane situace, že člověk se stane postiženým (třeba po dopravní nehodě) během života, také byste doporučil jeho potrat? Kde je hranice lehkého a těžkého postižení kvůli kterému by měl být život jedince ukončen? Dá se změřit hodnotou IQ, věkem, kdy člověk poprvé vysloví "máma", nebo poměrem přínos / náklady pro společnost? Já osobně bych byl opatrný ve stanovení jakékoli hranice, protože zaprvé život narozeného člověka je nejvyšší hodnota, kterou můžete na světě najít. A zadruhé kdyby se jednou našel nějaký tvrdší 'Mengele' než jakým jste Vy, shledal by, že Váš poměr přínos / náklady pro společnost je menší než 1 a doporučil by někomu interrupci Vašeho života, aniž by Vám dal právo se hájit, možná byste na chvilku zalitoval svého přístupu "postižené děti vyluxovat a ty, které jsem stanovil jako zdravé, tak ty nechat."
Smějete se, že jsem demagog, že přeháním a že civilizovaná společnost něco takového nepřipustí? Co si vzít za příklad tři německé univerzitní profesory z konce devatenáctého a začátku dvacátého století?
Ernst Haeckel (obhajoval systematickou likvidaci slabých a nemocných) 1869: "Germánské národy jsou nadřazeny všem ostatním"
Alfred Ploetz: navrhoval nutnost populační kontroly, jež by zajistila přežití jen těch nejlepších rasových vlastností.
Fritz Lenz podporoval nejen sterilizace „méněcenných“ osob, ale zastával názor, že „kvalitnější“ vrstvy společnosti musí plodit mnohem více dětí než dosud. Porovnával také rasy a dospěl k závěru, že černoši i židé jsou nekvalitní rasou, zatímco nordická rasa je tou nejlepší.
Velkým obdivovatelem Fritze Lenze byl tehdy ještě nepříliš známý Adolf Hitler. A víme, jak to dopadlo, když ten si začal usurpovat moc a doporučovat ukončení života lidí, protože, stejně jako pan Polák shledal, že jejich postižení je neslučitelné se životem...