Bezmoc, beznaděj, zoufalství. Pocity jako vystřižené ze zlých snů Franze Kafky už dlouhé měsíce a roky zažívá máma dvou kluků, která udělala tu chybu, že se s celou rodinou odstěhovala do "civilizovaného" Norska.
Vím, že se topíte pod tíhou informací, které na Vás každý den chrlí televize. Opilý Zeman, tuneláři, sprostý Zeman a na konec gorilí mládě v ZOO. Mám to stejně, proto mě tenhle příběh ze začátku vůbec nezaujal. Zařadil jsem ho mezi všechen ten balast, o který nemá význam se zajímat. Nejspíš nějací cigáni mlátili děti a nestarali se o ně, ještě je snad i zneužívali, tak jim je Norové vzali a šoupli do děcáku.
Jenže pak se o tom začalo mluvit víc, nedalo mi to a musel jsem se začít zajímat. A Vy byste měli taky. Není to anonymní příběh z televize, je to tragický osud živého člověka, lidí, rodiny. A jestli budeme mlčet teď, když se to děje někomu jinému, kdo bude křičet, až se to za pár let stane nám?
O co jde?
Eva a její manžel byli norskými pracovnicemi ve školce obviněni, že své kluky zneužívají. Norská sociálka jako za dob gestapa bez důkladnějšího vyšetřování oba syny odebrala, rozdělila a rodičům zakázala je vídat.
Jenže řádné policejní vyšetřování všechna obvinění vyvrátilo! Michalákovi se o své děti starali úplně normálně. Možná i příkladně. Přesto už děti patří pěstounům a norská sociálka je odmítá jejich mámě vrátit (Eva se s manželem v průběhu svého boje nakonec rozvedla, aby zvýšila naději na vrácení dětí).
Co bys dělal Ty, kdyby to byly Tvoje děti?
Eva o vrácení Davida a Denise bojuje, ale jako cizinka to má proti norským úřadům těžké.
Podrobnosti o jejím boji vyšly v reflexu.
Aktuální informace Eva zveřejňuje na facebooku ve skupině Česko, vraťme děti rodičům
nebo pro nefacebookaře na Kde je moje dítě?
A kdyby to byly děti sousedů? Co bys udělal?
Já jsem udělal následující tři věci a připojit se můžeš i Ty. Má to cenu.
1. Poslal jsem Evě peníze na norského právníka
Hodina norského právníka stojí 5 000 – 10 000 českých korun. Bez něj je situace téměř beznadějná. Každý můžeme poslat, stovku, dvě. Co když právě ta naše stovka bude tou kapka v moři, díky které to nakonec dobře dopadne?
Transparentní účet a jeho číslo je na https://www.fio.cz/scgi-bin/hermes/dz-transparent.cgi?ID_ucet=2100689721
2. Podepsal jsem petici
Vytiskni si z http://www.kdejemojedite.cz/?p=67 petici a podpisové archy, podepiš se, obejdi rodinu a sousedy a do 15. 11. (sobota) pošli na adresu Věra Račická, P.O.Box 5 Hodonín 69501. Petice bude předána Bohuslavu Sobotkovi (premiér ČR) a Lubomíru Zaorálkovi (ministr zahraničí).
3. Napsal jsem politikům, že by se měli starat o příběhy obyčejných lidí víc, než o vysokou diplomacii
Vážený pane/paní …,
dovoluji si obrátit se na Vás s následující žádostí a prosbou.
Jistě znáte příběh Davida a Denise Michalákových, českých dětí, odebraných v Norsku českým rodičům. Postup norských úřadů je nejen příkladem úřední zvůle a šikany českých občanů, ale především se jedná o postup v rozporu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních lidských svobod (čl. 8, právo na rodinný život) a s Úmluvou o právech dítěte.
Prosím a žádám Vás, abyste se z titulu své politické funkce zasadil/a o návrat unesených dětí Davida a Denise do České republiky – a to jak prostředky, které Vám dává právo české i mezinárodní, tak i vlastní aktivitou po vzoru europoslanců Petra Macha a Tomáše Zdechovského, kteří na diplomatické úrovni aktivně jednají s představiteli Norského království.
Budu rád, když o svém názoru na tento případ a o krocích, které podniknete, zpravíte veřejnost prostřednictvím sociálních sítí, médií nebo odpovědí na tento email.
Děkuji,
s pozdravem
Bohuslav Koukal
občan České republiky
Seznam oslovených politiků a kontakty na ně najdete v tomto souboru.
Politické pozadí příběhu
V Norsku jsou dva vlivné politické proudy, které si myslí, že rozumí výchově cizích dětí lépe, než vlastní rodiče. Prvním proudem jsou komunisté s příměsí zelených, kteří hlídají, aby nebyly děti fyzicky trestány, aby nebyly nuceny k ničemu, co se jim nelíbí (např. jíst, co jim nechutná) nebo aby bylo dbáno na zdravou výživu (např. aby nejedly moc sladkého). Druhý proud se sdružuje v Křesťanské lidové straně. Ve skutečnosti se jedná o puritánské extrémisty. Jejich názory vycházejí ze stejného základu, jako názory teroristických skupin, které před několika desítkami let prováděly bombové útoky na americké nemocnice. Hlídají především vztah rodiny k alkoholu, cigaretám, hazardu a sexu. Pokud se těmto dvěma skupinám zdá něco podezřelého, píšou udání (takové, jaké přišlo na Evu od zaměstnankyň školky) a odtud už je jen krůček k odebrání dětí. A v některých případech již děti zůstanou u cizích, i když se ukáže, že obvinění bylo falešné.
Celý systém skvěle popisuje Andrej Ruščák.
Jak se zrodil tento zvrhlý systém? Jednoduše uzákoněním profesionálního pěstounství, placeného státem. Na tom si mnoho těchto lidí založilo živnost a jejich myšlenkoví souputníci jim na výdělek ochotně dodávají materiál (děti).
Není to jen problém Norska. I my bychom si měli dát pozor na myšlenkové proudy, které pod pláštíkem dobrých nápadů skrývají to, že vlastně chtějí znárodnit nejen rodinu, ale každého z nás. Začíná to hlásáním, co smíme a nesmíme jíst, čím smíme a nesmíme svítit, jaké spotřebiče smíme a nesmíme používat, jaké knihy smíme a nesmíme číst, pokračuje to tím, jak smíme a nesmíme vychovávat děti, co se smí a nesmí psát v novinách a končí to tím, že se staneme majetkem politiků a úředníků tak, jako David s Denisem.
