Nechci být sentimentální, protože osobní prožitek se nedá sdílet, nedá se vyprávět ani nakreslit. Je to niterný pocit člověka, který je vnímavý a umí si vychutnat krásu okamžiků.
Čtyři neděle utečou jako voda a bude tu Štědrý večer, o půlnoci se narodí Ježíšek, budeme slavit Vánoční svátky. Před příchodem věrozvěstů Cyrila a Metoděje bychom slavili slunovrat, svátek naděje.
Až v poslední době je předvánočním symbolem nákupní hysterie, nervozita a shánění. Žádná reklama nabádá ke střídmosti, natož pak k půstu nebo odříkání. Naopak nás ponouká ke konzumu, zběsilým nákupům a odsuzování „měkkých“ dárků. Na druhé straně charitativní organizace a nadace útočí na naše city i konta, nabádají nás k zasílání dárcovských sms. Jako by dary v tento čas měly větší sílu než kdykoli jindy.
Advent přitom má být časem zklidnění, smíření, soucitu a lásky. Vánoce znamenají obrat Slunce k severu, obrat k lepší budoucnosti. Proto nepropadejme smutku a beznaději, ale naopak se těšme, na to co přijde a jak to zvládneme. Kdo má víru, ten už to ví. Ta síla je v nás, stačí ji jen zažehnout jak světlo z Betléma.
Asi jdu proti proudu, ale jsem přesvědčená, že před Vánocemi bychom se měli zamyslet sami nad sebou. Bilancovat, co jsme v tomto roce udělali, co jsme dokázali skvělého, kde máme ještě rezervy. Připravit se na setkání s blízkými, radovat se s těmi nejmilejšími, odpustit těm, kteří nám ublížili. Ani my nejsme bezchybní, proto bychom měli být tolerantní. Být hodní i na sebe, protože kdo nemá rád sebe, těžko může mít rád druhé.
Fialová je barva naděje a očekávání, barva Adventu. Přeji vám ať je krásný a pohodový.
