S velkou nechutí, jen na úmorné naléhání manželky, jsem se vydal na
film Vzhůru do oblak. Tedy ne, že bych si nebyl vědom toho, že se ve
světě stále více hlásí o slovo digitálně animované celovečerní filmy.
Chtě nechtě jsem viděl všelijaké Shreky i Ratatouille a samozřejmě
jsem smekal před technickou zdatností tvůrců a smál se zdařilým
vtipům. Ale upřímně řečeno za srdce mě to zatím moc nebralo.
Asi proto jsem byl dosud přesvědčen o tom, že na nové „animáky“ budu s potěšením chodit až s dosud nenarozeným vnoučetem a do té doby si to nechám zajít.
Teď jsem byl zatažen na tuto „infantilní zábavu“ ve svém volném čase a tak jsem se rozhodně netvářil nadšeně. Jakmile však Vzhůru do oblak začal, pocit rozmrzelosti zmizel. Tohle není desátý odvar z Disneyho ale výsostné umělecké dílo poučené nejen starým Waltem, ale nejspíše i našimi klasiky Karlem Zemanem či Jiřím Trnkou! Je to dobrodružný příběh,kterému by tleskal i Jules Verne, poetický román, při kterém přítomné děti ani nedýchaly, ale na němž si i rodičové přišli na své, protože nádech kýče či naivity byl neutralizován laskavým nadhledem <br />
Šel jsem z kina s tím báječným pocitem,který mívám po shlédnutí mimořádného díla. Euforie mě přešla až ve chvíli,kdy jsem začal přemýšlet nad tím, jaká je škoda, že podobné dílo nevznikne i u nás, v zemi, která se před lety pyšnila nejlepšími tvůrci animovaných filmů. Čím to je? <br />
Znalci vám budou argumentovat obrovskými náklady, jež nová animace vyžaduje( a kterou si může dovolit jen americké studio), osobně si ale myslím,že je to jen půl pravdy. Možné jiné důvody ukázal třeba před časem v Čechách vytvořený animovaný celovečerák Kozí příběh. Propadl u publika i u kritiky. Recenzenti i diváci tomuto filmu rozhodně nevytýkali technickou nedokonalost- v tomto směru se tyto Pověsti staré Prahy mohly s produkcí amerického Pixaru směle měřit. Nedokonalá byla filmová „story“. V Čechách jsme prostě zapomněli psát dobré příběhy. A netýká se to jen žánru animovaných filmů. Naučíme se to?
