Varování: Bulvár škodí rozumu matek i dětí

Malou část své kariéry „slovního instalatéra“ jsem strávil v redakci jednoho bulvárního časopisu. Byla to docela zábavná životní etapa. Ostatně kdybych byl třeba zaměstnán jako vyhazovač v bordelu, taky bych si pochvaloval, že jsou tam hezké holky a život je jeden velký flám.

Přiznám se, že když chci udělat dojem, obvykle se touto profesí nechlubím, tady však klidně prozradím, že to byla důležitá životní zkušenost. Kdybych to chtěl trochu idealizovat, řekl bych asi, že, po letech působení na různých kultivovaných, ba snobských pracovištích, jsem se tam zas konečně dozvěděl něco o skutečném životě...

Byli jsme zajímavá parta. Tak jako prý v erotických filmech hrají samí "velcí umělci", kteří jen zatím neměli štígro, i v bulváru člověk potká třeba budoucí, nebo naopak poněkud přenošené, Hrabaly, Páraly a Seiferty, či alespoň Vieweghy a Krchovské. Takže i když jsme v práci pochopitelně žili poprsím Buzkové a milostnými aférami Brožové, u piva jsme zhusta probírali hermetickou literaturu a vliv dadaismu na postmodernu. Když to člověk navíc promíchá s kapkou dekadence v podobě několika notorických opilců spících v koutech a půvabné, leč postarší kolegyně, sundavající si v hospodě pravidelně podprsenku, máte atmosféru, která by se hodila i Hemingwayovi do Pohyblivého svátku.

Já to ale idealizovat nechci a tak prozradím,že kariéra v bulváru má i méně zábavnou stránku. Teprve když z něj vypadnete, uvědomíte si totiž naplno, že bulvární žurnalistika vlastně o skutečném životě není – že vytváří skrz naskrz falešný obraz. Tak jako pornografie podporuje fikci, že hupsnout po pěti větách spolu do postele je normální a že láska je něco jako vysmrkání, bulvár přináší zábavu a emoce za cenu, že nabízí model světa, založený na nízkých pudech, závisti, pomlouvání a podrazech.

Problém je taky v tom, že když v bulváru pracujete, vytvoříte si obrannou iluzi, že je vše OK. Co na tom, že někoho zostudíte! Známé osoby přece potřebují, aby se o nich psalo a tak to rády vydrží! Lezete do soukromí někoho, kdo zažívá těžkou životní etapu? Ale prosím vás, publicita mu alespoň přinese zájem a peníze! A tak podobně.

Nakonec si v pohodě zvyknete i na to, že se realita upravuje podle toho, jak ji pro "zajímavou story" potřebujete, případně, že si vymyslíte úplně lživou aféru., „Stejně nás nikdo nebere vážně,“ řekne vám (ovšem zcela vážně) šéf. . A vy se uklidníte a jdete hledat“nové emoce“ pro váš plátek…

Novináři v bulváru žijí v pocitu, že jsou vlastně něco jako tvůrci televizních seriálů. I oni konstruují strhující dramata, převádějí skutečný život do podoby červené knihovny. Jen na rozdíl od scénaristů mýdlových oper pracují se skutečnými lidmi v rolích hrdinů i padouchů. „ O nic ale nejde ,“ říkají ..

Jenomže někdy jde. Kvůli bulváru se lidé rozcházejí a napadají. A zbytečně trpí

Nejhorší je, že stále ještě existuje hodně čtenářů, kteří o věrohodnosti informací bulváru nepochybují - nebo přinejlepším nerozlišují mezi bulvárem a seriózními informačními zdroji. „Lidem u nás chybí to, čemu se říká mediální vzdělaní. Čtenáři třeba nevědí, že médiím se nedá stoprocentně důvěřovat,“ řekla nedávno v jednom rozhlasovém pořadu novinářka Lída Rakušanová (cituji po paměti a tedy přibližně). Ano, i seriózní média stále nevnímáme tak kriticky, jak bychom měli. S bulvárem je to ale ještě horší. To že je to „jen zábava“ si většina jeho fanoušků vůbec neuvědomuje. Nevím, co s tím dělat. Možná, že by i na bulváru mělo být varování jako na cigaretách?