V Pekingu jako v Moskvě aneb bojkotujte bojkoty

V roce 1985 jsem se jako    dvacetiletý novinářský elév   zúčastnil mezinárodního festivalu mládeže v Moskvě. Byla to  prorežimní monstrakce – patřily k ní  mítinky zvíci pražského  Prvního máje, cosi jako spartakiáda, tisícihlavé  pionýrské  sbory a rozhánění  mraků tak, aby nebe nad  místem konání bylo stále  stejně jasné. 

Mohl bych  pokračovat dál v popisování kuriozit totality, proto  však o festivalu nepíši. Vzpomínám na něj, protože si myslím, že tato akce měla nepopiratelný pozitivní vliv  na vývoj  v Sovětském svazu. Uskutečnila se totiž v době, kdy  se  Gorbačovova perestrojka teprve pomaloučku rozbíhala. Ohromná sovětská říše  proto ještě  poklidně spala, pracující jásali  nad pracovními úspěchy socialismu a miliony Rusů byly buďto přesvědčeny, že žijí v nejlepším z možných světů, nebo  totálně deprimováni postbrežněvovskou  společenskou nehybností.

A do této situace přijelo několik desítek tisíc cizinců. Pravda byli to- řečeno tehdejší terminologií- příslušníci „pokrokové mládeže“- tedy lidé  Sovětskému svazu spíš  přátelsky naklonění, rozhodně to však nebyli  kluci a dívky padlí na hlavu. Dívali se, poslouchali  - a hlavně nebáli se mluvit.  Co se jim mohlo stát , pokud by se tehdejšímu režimu v Rusku znelíbili? Maximálně by je vyhostili!

(Moskva byla tehdy samozřejmě profízlovaná, milicionáři a vojáci  však  byli instruování  zasahovat minimálně – Sověti měli  eminentní zájem na tom, aby  se jejich stát prezentoval před  světem  jako  laskavá mocnost. Přitom však podstatné rysy  nedemokratického charakteru  sovětského režimu se skrýt nedaly a proto očím hostů určitě neunikly.).

Ještě důležitější byly kontakty  mezi západní a sovětskou mládeží  pro sovětský dorost. Ač byla  ještě doba předsatelitní  a  předinternetová, najednou se alespoň někteří z nich   mohli   setkat s názory a a zkušenostmi, které byly hodně  odlišné od těch, které měli dosud k dispozici.Do Ruska přijeli třeba  i rockeři  - a tak se mladí Moskvané mohli seznámit, třeba  s tím  co je to  vlastně punk. A tak dále, a tak dále…

 A teď, co tímto blogem chci říci?! Čtu a poslouchám  různé informace o tom, že by tvrdý postup Číňanů  v Tibetu  měl  být potrestán zrušením olympiády. Proboha lidi, to jste stále ještě nepochopili, že  sankcionovat  totalitní   mocnosti  izolací  je trest jen pro lidi uvnitř? Že  jedinému, komu bojkot prospívá, je   totalitní   režim  sám?