Musím říct, že když se v Praze objevila první (růžová) sdílená kola, byl jsem nadšen. Líbilo se mi, že je můžu najít podle mapy v mobilu, že je můžu nechat na kterémkoli rohu, navíc to stálo zanedbatelnou částku nebo i nic.
Pak se ovšem ukázalo,že to není jen služba občanské vzájemné pomoci ale hlavně dobrý kšeft. Objevila se červená, žlutá a zelená kola, pak elektrické koloběžky, pak elektrokola. Poslední co jsem zaregistroval jsou elektroskútry. Je tu prostě najednou celý nový báječný svět bikesharingu. Ten má ovšem jeden poměrně zásadní nedostatek - z velké části se odehrává na chodníku! A ten byl vždy - jak už název připomíná - určen chodcům. Navíc v historických velkých městech jako je Praha je polovina chodníků úzká a přeplněná lidmi. Výsledkem je, že bikesharingový byznys kvete, chodec se ale stává ohroženým druhem.A musím říct,že se těm dědečkům, babičkám a malým dětem blbě vysvětluje, že tím vlastně bojujeme za lepší a zdravější životní prostředí. P.S. Sdílení aut jsem v této úvaze pominul, odehrává se na ulici. Ale faktem je, že jsem si nějak nevšíml, že by díky carsharingu ubylo v Praze soukromých vozů- jediný vliv který pozoruji, že "šérovaná" vozidla někde zabírají vzácná parkovací místa. A to ještě nikoho nenapadlo, že sdílet by se přece určitě daly i vrtulníčky...:) No nevím, jestli to takhle pan Werich myslel, když v Císařově pekaři zpíval,že že budem všichni všechno mít dohromady.
