Mám kolegyni. Sympatická
holka něco přes třicet. Dokonce i hezká. Tohle bezvadné
děvče má ale jednu chybičku -neustále s kamarádkami
řeší své (i jejich)vztahy. Řeší a řeší,
rozbírají a rozebírají – je to taková
psychologická velkovýroba.
.
Abyste rozuměli .Ne že bych měl zásadně něco proti psychologické výpomoci - ať už pocházející od kamarádů a kamarádek nebo od odborníků. Vím z vlastní zkušenosti , že duše je křehký mechanismus a slovo vás může nastartovat i uzemnit.
U mé známé a její party mám však někdy pocit, že si spletly proporce! Neříkám,že svět je velký lunapark , rozhodně je však místem v němž stojí za to něco prožít – a pak si o tom třeba popovídat. Zmíněné dívky to však mají opačně – skutečná životní zkušenost je v jejich případě pouhou epizodou v moři diskusí .
Přiznám se že je mi hlavně líto jejich kamarádů a kluků .Začít si jen s některou z nich znamená dostat se pod něco jako pod kolektivní kuratelu. Celá parta je horší než letištní rentgen – nejenže rozloží každého potenciálního nápadníka na prvočinitele ale detailně probere i veškerý vývoj do budoucnosti. Příznačné je ovšem i to,že když už nějaký vztah tento ženský parlament schválí, obvykle dlouho nevydrží.
Nepochybuji, že prozíravost je dobrá věc a že je dobré mít všechny tahy předem promyšlené. Taky vím, že ženské měly vždycky tendenci zdrbnout si s kamarádkami. Ostatně i v Sexu ve městě mají hlavní hrdinky podobnou psychologickou ústřednu. Ale řeknu vám z vlastní zkušenosti: někdy je dobré nejdříve skočit a pak zjišťovat co a jak! Ono totiž právě o tom láska je. A mimochodem nemyslete si, že zvláště v oblasti vztahů debatami něco doopravdy vyřešíte! Každý psychoterapeut vám, řekne, že opravdová psychoterapie trvá někdy desetiletí. A, že se na konci tejně musíte rozhodnout vy sám(a).
