V těchto dnech
proběhla médii pikantní zpráva o tom, že se
syn známé moderátorky živí jako
pornoherec. Na jednom z webů k tomu vznikla debata.“Je horší být pornohercem nebo bulvárním
reportérem?“, přemítalo se v ní. Zřejmě i
proto, že jsem porno nikdy netočil, zatímco s bulvárem
mám bohaté zkušenosti, přikláním se k
těm co soudí, že hnusnější je bulvár.
Tyhle disciplíny nicméně spojuje hodně.Obě "profesní skupiny" jsou například lháři. Výrobci porna předkládají publiku totálně falešné storky o vztazích mezi muži a ženami (případně i zvířaty a dětmi). Bulvární plátky zase sice mluví o tom, že zrcadlí realitu, ve skutečnosti k ní však mají ještě dál než pornotvůrci.
Pro bulvár a porno je společné i to, že sází na nejnižší pudy a rozum vnímatelů je příliš nezajímá. Z toho vyplývá i to, že mají do značné míry podobnou hlavní cílovou skupinu. Ty kterým se říká tupý dav.
Proč si ale myslím, že je horší vymývat lidem mozky bulvárem než pornem? Ne, není to jen tou osobní zkušeností. Hlavně jde o to, že lež pornografie je v podstatě nevinná. Dříve se hodně mluvilo o tom, že pornografické „šupsem šuptam“ může citově znecitlivit. Jenomže všeobecná dostupnost explicitní erotiky způsobila, že už ji nikdo nebere příliš vážně. Porno se stalo spíše pomůckou k navození vzrušení v povadlých vztazích, případně manuálem pro sexuální atlety. Budiž jim to přáno.
Porno je navíc šiřitelem emocí v podstatě pozitivních (a to dokonce v případě , že znázorňuje praktiky typu sado maso). S bulvárem je to jiné. Tady víc než radost ze sexu dominuje negace. Nejlépe se pracuje s čistě zápornými pocity jakými jsou závist či touha po krvi.
Kdysi jsem si naivně myslel, že psát bulvární věci znamená prostě uchopit téma emotivně, soustředit se na věci lesklé a třpytivé. Že úspěšný bulvárník musí být prostě cosi jako komediant z poutě- nabízí cukrovou vatu a svezení na kolotoči snů. Právě proto jsem kdysi do do jedné „novinové drbny“ na pár měsíců nastoupil. Bavit a těšit lidi, kdo by to nechtěl.
Brzy jsem však zjistil, že jsem se trochu mýlil.
Smyslem bulváru totiž už dávno není přinést zábavnou formou informaci o tom co důležitého se dělo. Ba ani být zábavným společníkem. Zábavný tisk takhle sice opravdu začínal, brzy se však přišlo na to, že “bezzubé“ tiskoviny zdaleka nevydělají tolik jako noviny nabité vypjatými, hlavně negativními emocemi. SEX,NEMOC, NÁSILÍ, STRACH, SMRT, v v omezené míře ÚSPĚCH, BOHATSTVÍ to jsou zaklínadla pro příběhy na titulní straně! Jen obálky s takto traktovanými senzacemi zvyšují náklad, znásobují prodeje a lákají inzerenty.
„Je smutné, pokud se svět redukuje na několik hesel, pokud to však fungují, co s tím?,“ pokrčíte možná rameny. Máte pravdu. Problém však je v tom, jakým způsobem se tato témata na titulky dostávají. K napsání článku mnohdy stačí pouhé udání náhodného svědka.! Ověřování by byla ztráta času. Ještě horší je, že senzace se bezostyšně vyrábějí! Protože skutečných afér není dost, šéfredaktor často rozhodne:„ A chodí s B a už dlouho o nich není slyšet? Napíšeme že se proslýchá, že A má poměr s C!“. Nevadí, že A se s C viděl jen jednou na natáčení filmu.
Moc médií je přitom neuvěřitelná. Po několika měsících bývá manželství A s B v krizi. Nemají z toho bulvární novináři špatné spaní? Chtěl bych říci, že ano,ale bojím se že to většinou není pravda. Slabší kusy (patřil jsem k nim i já) práci v bulváru vydrží jen několik měsíců a pak s ulehčením vypadnou, ti cosi v něm zvyknou vám ale s pobavením vysvětlují: „Ale .prosím vás,vždyť je to jen legrace! O nic nejde, alespoň mají ( ti A a B a C atd.) publicitu.“
Hlavní pravidlo říká, že na zmíněnou obálku je třeba vždy dostat tzv.háelpéčko- tedy „Hluboce Lidský Příběh.“ Bohužel hluboce lidský ve skutečnosti nestačí. Obvykle musí být i drastický.
Největší poptávka je kromě SEXU po dramatech obsahujícím NEMOC a SMRT.
Malý příklad z poslední doby. .Jistou zpěvačku například před pár dny operovali. Šlo rakovinu. Operace nicméně nebyla vážná, dotyčná umělkyně se pár dnů po operaci cítila dobře. Čeká ji asi dlouhý boj s nemocí, první etapa však skončila dobře. Bulvární deník však ve stejné době vypálil obálku - Zpěvačka XY umírá! V článku emotivně vyprávěli jak umělkyně zápasí o život na JIPce a jak se její dcera psychicky hroutí. Nic z toho nebylo pravda.
Dceři po tomto oznámení došla trpělivost a rozhodla se dát tento deník k soudu. Zpěvačka naopak podlehla naléhání reportérů a poskytla bulváru vysvětlující rozhovor. Pokusila se v něm dát najevo, že vše je daleko lepší než v jejich deníku vylíčili. Plátek interview otiskl, ale celkově nový článek vyzněl naproto stejně jako ten první. A u konkurence vyšel další "citlivý" výlev :“XY má vybraný hrob!“
