Tak se mi podařilo na cyklostezce u ZOO - už potřetí během dvou měsíců -píchnout! Nemusím tedy ani říkat, že jsem byl naštvanej. Nakonec se z toho ale vyklubal moc dobrý zážitek.
Proč? Otráveně jsem tlačil kolo cestičkou, kde je cyklistů a bruslařů asi tolik, jako aut na D1, uskakoval před náměsíčně působícími sprintery na velocipedech či s bruslemi a před roztřesenými dětmi - a říkal jsem si, že tenhle opruz musím vydržet osm kilometrů, až k metru Holešovice. A tu mě oslovil postarší cyklistický kolega - jestli si to nechci zalepit - záplaty že má. Řekl jsem, že ne - ať si nekazí vlastní výlet, že to do těch Holešovic nějak zvládnu, stejně bych tu vadil ostatním.. Odjel, ale pak na mě počkal na plácku asi o pět set metrů dál. "Pojďte opravíme to, tady to jde!" Nechal jsem se přemluvit. Dal mi záplatu i lepidlo. I poradil .A jel.. Opravoval jsem a říkal jsem si- tihle starší borci, to jsou frajeři. Chvíli na to, když jsem trochu nemotorně přemítal, jak mám sakral to zadní kolo vrátit na místo, aby mi fungoval řetěz správně, však zastavil madík asi osmnáctiletý. Pomohl mi opravu dokončit - a díky nepřijímal. "To je přece normální!" prohlásil. Jo fakt jsou i bezva lidi! Děkuju,Když jsem pak šlapal na zalepené duši domů, přemítal jsem, že je to stejně bezva, když Vám někdo helfne., Protože kromě toho, že Vám opravdu pomůže tak Vás naplní odhodláním taky se chovat jak se má a dělat dobré věci. Je to krásná infekce.
