Na serveru aktuálně.cz vyšel v tomto týdnu už asi čtvrtý článek o poválečném masakru Němců v Postoloprtech. Mám z této série velmi nepřijemný pocit. Proč?
Nepochybuji, že vrazi ( u zločinů proti lidskosti to platí dvojnásob) mají být vždy potrestáni .A pokud už nejsou na světě, má se o nich alespoň vědět. O to nic, v tomto směru dělají kolegové z Aktuálně užitečnou práci. Zásadně ale neschvaluji , jak se tímto činem zabývají.
Přestože se tyto články o smrti několika set ( nevinných ale i provinilých) osob tváří jako seriál, prakticky jen opakují to co bylo vysloveno v prvním díle. Autoři vytrhávají emotivní detaily, které se jim hodí do titulků, v samotných textech se omílají stejná fakta. Souvislosti nezmiňují. Nepochybuji, že to zvyšuje čtenost aktuálně.cz , zároveń to ale nemístně nafukuje význam oné poválečné události.
A nebojím se to říci - poškozuje to dobré jméno českého národa.
Já vím, řeknete - ale tak to prostě bylo, naši předkové se dopustili odporných vražd a tak je o tom třeba naplno dát vědět. Jenomže každý rozumný historik vám řekne, že zveřejňovat tyto informace bez historických souvislostí o předcházejících naciistických zločinech je v lepším případě projev národního masochismu, v horším nahrávání německým ultrapravicovým neonáckům, kteří pochopitelně hledají způsob jak zpochybit viny za holocaust a další zločiny Hitlerovců. Není totiž pochyb, že nejsnažší cesta k tomuto cíli vede přes tvrzení: Nebyli jsme o nic horší než druhá strana! Ale ani tolik let po válce není možno takové lži příjmout. Mohlo by to totiž vést k další válečné tragédii.
Tak tomu prostě nebylo - i když po pětačtyřicátém došlo vůči Němcům k odporným excesům, srovnatelné s tím, čeho se Hitlerovci dopustili na celé Evropě i na Češích nebyly ani vzdáleně.
Nevyvážené, bulvárně koncipované články tohoto typu navíc na druhé straně radikalizují i český nacionalismus, který pochopitelně rád využije zjevné jednostrannosti podobných prorevanšistických materiálů.
Bavíte li se s nezaujatými cizinci, často je, kromě některých jiných vlastností, překvapí jak silný sklon k sebemrskačství a k sebekritice Češi mají. Říkám jim vždy, že já tuhle vlastnost rád nemám a za národní ji nepřijímám - není totiž projevem skromnosti, ale lokajské povahy některých jedinců, kteří jsou vždy připraveni udělat to a odsouhlasit to, co se hodí momentálně mocným.
Nebuďme takoví - hrubě to uráží odkaz těch, na které bychom naopak hrdi být měli - počínaje Janem Husem přes bojovníky od Zborova až třeba po Antonína Sochora, hrdiny letecké bitvy o Británii či Jana Palacha.
