O českém masochismu aneb Ne, nebyli jsme jako oni

Na serveru aktuálně.cz vyšel v tomto týdnu  už asi čtvrtý článek o poválečném masakru Němců v Postoloprtech. Mám z této série velmi nepřijemný pocit. Proč?

Nepochybuji, že vrazi ( u zločinů  proti lidskosti to platí dvojnásob) mají být vždy potrestáni .A pokud už nejsou na světě, má se o nich  alespoň vědět. O to nic, v tomto směru dělají kolegové z Aktuálně užitečnou práci. Zásadně  ale neschvaluji , jak  se tímto činem zabývají.  

Přestože se tyto články o  smrti  několika set ( nevinných ale i provinilých) osob tváří jako seriál, prakticky jen opakují to co bylo vysloveno v prvním díle. Autoři  vytrhávají emotivní detaily, které se jim hodí do titulků, v samotných textech se omílají stejná fakta. Souvislosti nezmiňují.   Nepochybuji, že to zvyšuje čtenost  aktuálně.cz , zároveń to ale nemístně nafukuje význam oné poválečné události.

A nebojím se to říci - poškozuje to dobré jméno českého  národa.

Já vím, řeknete - ale tak to prostě bylo, naši předkové se dopustili odporných vražd a tak je o tom třeba naplno dát vědět. Jenomže každý rozumný historik  vám řekne, že zveřejňovat tyto informace bez historických souvislostí o předcházejících naciistických zločinech  je v lepším případě projev národního masochismu, v horším nahrávání německým ultrapravicovým neonáckům, kteří pochopitelně hledají  způsob jak  zpochybit viny za  holocaust a další zločiny Hitlerovců. Není totiž  pochyb, že nejsnažší  cesta k tomuto cíli vede přes tvrzení: Nebyli jsme o nic horší než druhá strana!  Ale ani tolik let po válce není možno takové lži příjmout. Mohlo by to totiž  vést k další válečné tragédii. 

Tak tomu prostě  nebylo - i když po pětačtyřicátém došlo  vůči Němcům k odporným excesům, srovnatelné s tím, čeho se Hitlerovci dopustili na celé Evropě i na Češích nebyly ani vzdáleně.

Nevyvážené, bulvárně koncipované  články tohoto typu navíc na druhé straně  radikalizují  i  český nacionalismus, který pochopitelně rád využije zjevné jednostrannosti  podobných prorevanšistických  materiálů.   

Bavíte li se s   nezaujatými cizinci, často je, kromě některých jiných vlastností,  překvapí jak  silný sklon k sebemrskačství a k sebekritice Češi mají.  Říkám jim vždy, že já tuhle  vlastnost rád nemám a za národní ji nepřijímám  - není totiž projevem skromnosti, ale lokajské povahy některých jedinců, kteří jsou vždy připraveni udělat to a odsouhlasit to,  co se hodí momentálně mocným.

Nebuďme takoví -  hrubě to uráží  odkaz těch, na které bychom naopak hrdi být měli - počínaje Janem  Husem přes bojovníky od Zborova až třeba po Antonína Sochora,  hrdiny letecké bitvy o Británii či Jana Palacha.