Nedělejte z písní děvky

Tuhle si to kráčím po ulici, a nejednou mám na jazyku písničku. Pěknou! A tak dostanu dobrou náladu, notuju si a přemýšlím, kde jsem ji vlastně jenom slyšel. Jenže najednou mi každý tón zhořkne na jazyku. Uvědomím si totiž, že si zpívám melodii z reklamy na toaleťák!

Jenomže, proč mi tahle skutečnost tak vadí? Není to vlastně jedno, zda si vyslechnu píseň z alba svého oblíbeného interpreta, či zda slyším tento song v klipu na toaletní potřeby? Milí pragmatici – v žádném případě to jedno není! Zejména proto, že v poslední době hudbu složenou speciálně pro propagační účely nahradily citace ze slavných písní. A tak při poslechu mnoha reklam zažíváme podobný pocit, jako když milenec zjistí, že nádherná milenka, kterou má v posteli je ve skutečnosti chladná profesionálka. Může perfektně ovládat své řemeslo, noc s takovou dámou je ale přesto obvykle míň než jeden spontánní polibek v průjezdu.

Ty písně, přece vznikaly z nějakého citu či alespoň pocitu. Byly vzepětím ducha spojeným se silným prožitkem. Jenomže jaký cit či prožitek se dá spojit s použitím toaletního papíru? Obvykle se dá vyjádřit jen jedním zvukem… uprdnutím.

Když se prostě povedený hit vzniklý při zcela jiné příležitosti spojí s jogurtem, finančním fondem, hajzlpapírem atd. nedá se to nazvat jinak než jako svého druhu prostituce. Nejkrásnější melodie plné energie, espritu a invence se stávají prodejnými štětkami a úplně se z nich vytrácí to, proč jsme je měli rádi. Nebo vám přijde v pořádku, když uslyšíte padesátkrát rebelskou rockovou píseň ve spojení s neúnavně optimistickým měšťáckým návodem na život? Nevadí vám, že reklama vytvoří nové asociace a tak se vám místo oblíbené skupiny vybaví nažehlený panák s telefonním seznamem? Či slyšíte jinou rockovou baladu a najednou vám při ní začnou naskakovat barevní králíci?

Ne,nejsem zvláštní odpůrce reklamního byznysu, některé reklamy snáším a některé mě vyloženě baví. Chápu i to, že muzikanti se prostě musí živit – a jak to udělat, když CD se neprodávají a na koncerty chodí čím dál víc lidí,že. Přesto volám po způsobu kazatelů a lidí ze sociálky : Skladatelé a skladatelky, textaři a texařky – dávejte si na své písňové děti pozor! Nezaslouží si ,aby z nich byly děvky.Ostatně mohlo by se pak stát, že i vás by pak publikum začalo vnímat jako prodejné tvory..