Před několika dny naštvala většinu Pražanů informace o tom, že tři kilometry cyklostezky ve Vysočanech stály 140 miliónů korun..I mě to pobouřilo, byť jako zapálený cyklista bych snad měl být rád. Jenomže nejsem blázen!
Každý cyklista je přece i chodec a mnohý- včetně mě- i řidič. Nemluvě o tom, že býváme třeba i milovníky kultury, občasnými pacienty a bůhvíčím dalším. Prostě někde budou ty milióny chybět. Je to podobné, jako kdybych si v bytě pořídil zlatou záchodovou mísu - na obyčejnou postel v ložnici by mi už asi nezbylo..
Kromě toho prostě nechápu, kdo vlastně zastupitelům radil, co by se mělo pro cyklisty v Praze udělat. Kolaři, kteří používají bicykl jako dopravní prostředek, to určitě nebyli. Každý takový jezdec by jim totiž řekl, že se obejdeme bez megastaveb. Nevadí nám, že pojedeme z kopečka do kopečka, ostatně kvůli zdravému pohybu většinou na kole jezdíváme, ne. Nemusíme mít ani široké magistrály. Jen bychom měli rádi cestičky, po kterých se dá projet Prahou napříč bez rizika srážky s autem či náklaďákem a aniž bychom se pletli chodcům. Je to tak nesplnitelný sen? Já vím, není úplně nenáročný! Ale věřím, že za zmíněných 140 miliónů docela realizovatelný. Jenomže teď nám už radní tyto veřejné peníze prošustrovali. (Omlouvám se, vím, že nemalou část ve skutečnosti asi zaplatí EU. Něco mi ale říká, že i evropské peníze by měly putovat na skutečně užitečné projekty)
