pan Drápal měl taky dodat

že samozřejmě národnost si můžete zvolit, a taky jí na formulář sčítání vyplníte hned pod svým jménem. Už minule se tyhle formuláře skenovaly (byť se nám pokoušeli hloupě tvrdit že prý hlavičku se jménem při skenování zakrývali ).

A teď se budou ty údaje skenovat tuplem. Takže si klidně vyplňte národnost jako pocit..., oni už vám to při příštích národnostních čistkách vysvětlí...

Jenže on pan Drápal má pravdu.

Příslušnost k národnosti je opravdu pocitová, vysoce subjektivní záležitost. Vezměte si donedávna typickou situaci u nás doma, v Čechách. Otec Čech, matka Němka či naopak. Jaké národnosti je potomek? Navíc, možná mimoděk,  zaměňujete pojmy národnost a státní příslušnost. USAn, narozdíl od občana USA, neexistuje. Národnost americká je nesmysl. O sobě si myslím, že jsem Čech jako poleno, ale třeba babička byla Němka, nebo Rakušanka, jak šíkala. Ono je to s tou národností vošajstlich. Myslím, že v dnešním světě už má na kahánku. A i ta tradice či kultura může být vykládána šířeji. Třeba jako evropská. Nebo západní. Nebo lidská. Buďme především lidmi a berličky národnostni, kmene či rodového společenství nebudeme potřebovat. Jen ten svět se zřejmě mění rychleji, než lidské myšlení. A můžeme se jen dohadovat, zda je lepší být austrálec nebo světoobčan.

Re: Jenže on pan Drápal má pravdu.

Proč si myslíte, že se člověk nemůže cítit Američanem?

Nelze-li to objektivně, musí to být subjektivní.

 V Československu byl v roce 1968 vydán ústavní zákon o postavení národností, jímž bylo vytvořeno ústavní pravidlo "Občan svobodně rozhoduje o své národnosti podle vlastního přesvědčení" (čl. 4 ústavního zákona č. 177/1968 Sb.). Tento ústavní zákon byl zrušen ústavním zákonem č. 23/1991 Sb., jímž byla uvozena Listina základních práv a svobod, a to s účinností od 9. února 1991. Tato Listina základních práv a svobod onu ústavní zásadu z roku 1968 převzala a ve svém čl. 3 odst. 2 stanoví:

Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.

Protože na našem území žije velmi mnoho lidí, kteří podle národnosti svých předků nemohou svou vlastní národnost jednoznačně určit, je nutno tuto zásadu ponechat i nadále v platnosti. Ani geneticky nelze od sebe odlišit jednotlivé národnosti a proto nezbývá než spolehnout se na úsudek každého jednotlivce.

Jde o pocit konkrétního člověka?

 Jde-li o pocit konkrétního člověka, tak já při sčítání lidu vyplním do formuláře svoji národnost jako Eskymák. K podobnému kroku vyzývám i ostatní. A to bude překvapení až se zjistí, že v ČR žije asi půl milionu Eskymáků. A z Evropské unie hned začnou zkoumat, zda nejsou v ČR Eskymáci diskriminováni, možná budou žádat nápravu a pohrozí nám třeba i sankcemi.

Re: Jde o pocit konkrétního člověka?

Já napíšu, že jsem Klingon. A bude-li nás víc, založíme Svaz Klingonů v ČR a budeme žádat dotace na rozvoj klingonské kultury.

Doufám, že nám Eskymáci nepolezou do zelí.

Diskriminace se neobávám, na Klingony si to nikdo netroufne.

a víte vy

jaké ste vlastně národnosti? V regionu, kde asi každý z nás má v sobě část krve německé, polské, ruské, francouzké, švédské....a kdovíjaké ještě? Národnost je opravdu něčím deklarativním, co asi nemůžeme objektivně doložit.