Metrem jako limuzínou

Tak už se zase mluví že by se v Praze měla zdražit MHD. Pokud to půjde tímto tempem, zanedlouho cena jizdenky předčí ceny taxi! Cestující , kteří uváznou v beznadějných zácpách na severojížní magistrále vysypou drožkáři pár korun s tím, že „holt musí jet metrem“ a znechucený taxíkář bude za ním s závistí volat: „Jo to si někdo žije. To našinec by si dovolit nemohl!“

Cestování podzemní dráhou ostatně bude skutečně přijemnou záležitostí. Pasažér si sice bude v metru připadat poněkud osaměle, zaměstnanci si jej však budou jinak vážit než dnes – řidič bude po zastavení ve stanici podle všeho očekávat vzácné cestující v předklonu, čepičku bude poníženě žmoulat v rukou. Očekávám, že Dopravní podnik nejspíše zřídí za příplatek i možnost zastavení mimo stanici podle potřeby s možností vystoupit ven větrací šachtou nebo přísně tajným krytem. Dopravní podnik by mohl také nasadit salonní vozy. Soukromníci by je vzhledem k cenám nejspíš moc nevyužívali, firmy by je však mohly používat k retro večírkům, na kterých by si manažéři a copywriteři vyzkoušet, jak vesele se žilo v době, kdy metro ještě sloužilo k hromadné dopravě....

Ale dost legrace. Možnost dalšího zdražovaní veřejné dopravy je šílený nápad, Podle mě může svědčit jen o jednom, a sice že pan ředitel pražského DP Martin Dvořák, bývalý ředitel Primy, nejspíš nepochopil, že zatímco televizi je možno v případě nepovedeného projektu prostě vypnout, MHD se prostě zrušit nedá.

Pokud bylo oznámení o nutnosti zdražování jen provokací, která má vyždímat další městské či státní peníze z politiků – doporučují zastupitelům nebýt „měkkými“ ale zároveň nezapomenout, že zrušení či zdražení veřejné dopravy dokáže prohrát vládnoucí straně příští volby ještě s větší jistotu, než zdražení piva. Ostatně, zjevně mají pravdu ti zastupitelé, kteří poukazují na to, že chybějící peníze se dají v celku bez problémů najít uvnitř molochu Dopravního podniku. Důkazem může být společenský časopis, , který se nedávno zdarma rozdával v metru. Devadesát procent obsahu nemělo s MHD společného vůbec nic – rozhovory s hvězdičkami, střídaly recepty a kuriozity ze světa. Přitom toto periodikum nebylo ani nositelem reklamy! V tiráži jsem našel, že časopis vydává DP a tak jsem si říkal- jak ten náš dopravce prosperuje, když si může dovolit takové plýtvaní. A vida – o měsíc později už DP zase škemrá o peníze.