"Pořád je lepší, když dítě vychovávají dva chlapíci,než aby muselo zůstat v dětském domově, " Včera jsem zopakoval tuto mantru příznivců osvojování děti jednopohlavními páry před dobrou známou, ale tvrdě jsem narazil.
Kamarádka, fajn dáma- a mimochodem populární umělkyně - totiž v dětském domově vyrůstala a je úplně jiného názoru. "Vůbec si nemyslím, že to nutně musí být pro dítě lepší," řekla mi a vysvětlila, že vůbec nechápe to tažení proti dětským domovům. Ona sama totiž vzpomíná na svůj "děcák" s dojetím, mezi vychovatelkami našla i paní, kterou brala skoro jako mámu, vyrůstala prý v laskavém prostředí a relativně jí nic nechybělo. "Nemyslím si, že mě to nějak poznamenalo. Samozřejmě je asi lepší, když človíček vyrůstá v rodině s mámou a tátou. Ale zdaleka to tak není vždy, mnohdy si z rodin děti přinášejí víc traumat než z děcáku," tvrdila kamarádka. S osvojováním dětí v kojeneckém věku sice kámoška jako s nejlepší variantou souhlasila, pokud je však dítě v době osvojení už přes pět let je to pro něj velký stres a pokud nejsou adoptivní rodiče dostatečně obětaví velmi často to končí návratem do DD."A teď si představ, že takové dítě jde do nestandardní rodiny dvou gayů - to je pro něj dvojitý nekončící stres - nejen, že je pro okolí "to z děcáku" ale ještě je navždy "od těch teplejch,"řekla kamarádka a doporučila, že když už se tedy pozdější osvojení zvažuje, mělo by to být k normální mámě s tátou. Tolik má známá - a teď do mě.
