Mečiarův romský export

„Za problémy s Romy může hlavně Mečiar!“ řekl mi pan Novák, ústecký důchodce bydlící kousek od známé Matiční. Nevím, jestli se to dá takhle šmahem svést na kontroverzního slovenské expremiéra, ale kus pravdy v jeho tvrzení může být.

Kdekdo se teď pouští do romské minority s tím, že si za svou negativní image může sama. „Kdyby makali, nedělali bordel a nezneužívali sociální systém, nikdo by je nekritizoval!“ je v diskusích nejčastější názor. Spravedlivější k němu obvykle připojí, že znají i slušné a pracovité „cikány“ - ale jinak obecné přesvědčení přisuzuje celé romské menšině  neochotu pracovat, výtržnictví a drobnou kriminalitu.

Když se ale zeptáte starších lidí, často vám potvrdí, že dříve s českými Romy velké problémy nebyly. Nikdy pravda nepatřili k žádné elitě a vždy si žili si po svém, ve vztahu k většinovému etniku ale panoval jakýsi shovívavý oboustranný  status quo.

Mnozí se také už v té době snažili splynout s Čechy. Já třeba chodil do školy v sedmdesátých letech na kraji Prahy a „cikán“ ,kterého jsme měli ve třídě nijak nevadil. Byl to fakt hodný kluk. Upřímně řečeno po nějaké době jsme u něj vůbec žádnou odlišnost nepozorovali – byl prostě jako my, žádný zvláštní lumen , ale taky žádný blbec. Na třídní schůzky chodil pravidelně jeho tatínek, kníratý fešák,který pracoval v Uhelných skladech. Dušan druhý den po schůzi SRPŠ přicházel do školy stejně zkroušeně jako my, protože jeho taťkovi na synovu vzdělání zjevně záleželo.

Proč ale tedy za problémy s Romy může Vladimír Mečiar? Protože se začaly stupňovat až po invazi slovenských Romů do Čech! Ta začala poté co se u sousedů rozhodli něco udělat s cikánskými dědinami. A právě v té době byl Vlado na vrcholu moci! Jak už je dostatečně známo, cikánské dřevěnice jsou velkou slovenskou ostudou – sociální i hygienické podmínky jsou v nich  příšerné. Nemůžeme se tedy divit, že se s tím místní mocipáni pokoušeli něco dělat. Problém byl jen v tom, že jejich postup byl zřejmě mírně řečeno nešikovný. Cikáni žijící dosud jako v osmnáctém století prý za svou kuču obvykle dostali na ruku asi sto tisíc a poté se- už  jako bezdomovci- vydali se do ekonomického ráje.  Tedy za příbuznými do Čech! Ti se jejich přívalu museli přizpůsobit – rodina je dle romské tradice nade vše.

Zaslíbenou zemi tu slovenští Romové na čas opravdu našli..Ale střetnutí lidí se zkušeností středověkých vesničanů s jednadvacátým stoletím nemohlo dopadnout dobře. Výsledek známe – tito primitivové si tradice z dřevěnic přinesli do paneláků a protože neměli pracovní návyky, začali sosat z přetíženého sociálního systému či živit se na úkor okolí. Původní čeští Romové jsou v tom však většinou nevinně- a dokonce to dávají přivandrovalcům najevo.