Klausova pavučina

Kdo by měl být prezidentem? Debata o vhodnosti  jednoho nebo druhého „profesora“ se  většinou zvrtne k tomu, že  „Švejnar je se v české politice  nepohyboval a tudíž neukázal co v něm je.“ Jenomže, je skutečnost, že  Klaus působí ve vrcholných funkcích už dlouho, skutečně jeho předností?

Podle mého názoru je  politik  je  po nějaké době vždy obalen pavučinou.  Je upředena   z předešlých  vztahů, vazeb, z přátelství, která mu pomáhala nahoru, ze slibů, které chtě nechtě musel udělat. Nemá pochopitelně jen negativní  vliv –  to že  AB či XY  každého zná  jim umožňuje   ledacos prosadit. Je však zřejmé, že dlouholetí političtí  matadoři už mají kolem sebe  síť skutečně masívní, která jim   obvykle  znemožňuje vnímat svět nezkresleně. Je to ostatně logické - jen si to představte nejen to, že stále musíte brát v úvahu  jemnou rovnováhu  dávno vzniklých vztahů, ale navíc máte  kolem sebe  neustále nalepenu bandu  lichotníků a vlezdoprdelků nejrůznějších kategorií. Můžete po letech zůstat neovlivněn? Těžko. Platí to proto i pro Václava Klause, kterého jinak  považuji  za velmi schopného muže. I on  však zřejmě  díky této pavučině tuhne. Uvedu příklad.  Kamarád  diplomat mi vyprávěl o jedné cestě  stávajícího prezidenta. Její součástí měla bylo udílení desátého či dvacátého (tedy přiznejme si objektivně bezcenného) čestného doktorátu  na jedné z univerzit. Pominu skutečnost, že  místní akademikové  byli k tomu udělit  doktorát  prakticky dotlačeni  okolím českého prezidenta (každý máme nějakou slabost, proč tedy ne hlava státu, že). Horší bylo že česká delegace považovala svůj devótní potlesk na univerzitě za tak důležitý, že odmítla vystoupit na mezinárodní dávno domluvené konferenci. Projev  za Česko proto musel přednést v přítomnosti ministrů a předsedů vlád jen řadový český diplomat. Že to neprospělo prestiži  naší republiky není jistě  třeba uvádět. A Klaus nic, tvářil se, že je to OK.

Klausovci samozřejmě řeknou prkotina, podle toho se nedá politik posuzovat. I svět politiky se však skládá z prkotin, které mohou mít vážné důsledky. Navíc pan prezident  prakticky denně potvrzuje, že  mu  moc  nejen přirostla k srdci ale i  ovlivnila jeho sebereflexi. Nejvýraznějším důkazem je jeho antiekologické tažení, ale o tom už bylo napsáno dost.

O Miloši Zemanovi se často přezíravě hovoří o "dynosaurovi" naší politiky. Václav Klaus je ve skutečností  "pravěkým ještěrem"  mnohem víc. Tím, že Zeman odešel  na Vysočinu značnou část  vláken pavučiny totiž přetrhal. Jeho zrak je proto možná přece jen  jasnější a  myšlení svobodnější. Václav Klaus  se však  naopak  omotává víc  a víc. Možná že by mu také prospělo pár let objímání stromů. A pak třeba návrat?         

P.S. Opravdu nevím, jestli  je profesor Švejnar  ten pravý na funkci prezidenta. Připomenu však , že  skutečnost, že   žil  až dosud v zahraničí nemusí být nutně záporným rysem. V jiných postsocialistických státech už  přece dlouholeté emigranty ve vrcholných funkcích měli.  A pokud vím, docela se osvědčili.