Kijivu, Tatu a Partyšová

Taky sledujete to drama? "Gorila Kijivu zvrací a ztratila zájem o své mládě Tatu!" "Kijivu bojuje život! Kdo nakrmí Tatu?" "Gorile Kijivu se mírně ulevilo, nakojila mládě Tatu!"

Media mají nové hvězdy - a nevím jak vy, já z toho mám radost! Tedy samozřejmě ne z koliky gorily Kijivu, ale ze zrodu těchto nových celebrit. Kijivu a Tatu jsou totiž podle mě mnohem zajímavější než všechny pseudoveličiny bulváru od Partyšové, přes Vladka až po plyšového Drdu. Nemluvě o dvojici rozjívených expuberťaček Tatu , podle nichž zřejmě dostala gorilka Tatu podle všeho jméno.

Například – gorily jsou spontánní, to co se kolem nich děje není žádná bublina, která má jen zvýšit sledovanost TV pořadů,čtenost časopisů a novin či prodej nějakých pochybných písniček. Když se Tatu baví, nikdo nepopře, že na nikoho nic nehraje. Když je teď Kijivu špatně, je jí špatně doopravdy. I hlad Tatu je opravdový. Prostě realityshow jak vyšitá.

Pro fotografy gorily blbě nepózují, naopak klidně jim ukážou pozadí. Médiím nevnucují vtipné citáty – a jejich „tiskový mluvčí“ , respektive ošetřovatel, se v jejich problémech opravdu vyzná. Mluví věcně, není to žádný panák, který jen dobře vypadá a kupí nic neříkající věty.

Takže vážená Kijivu, milá Tatu. Dávejte na sebe pozor. A ty Kijivu se dej brzy dohromady. Jednak kvůli Tatu, jednak kvůli nám – jinak si budeme muset zase číst o Agátě Hanychové a Sámerovi.