Jak se mydlí schody Švejnarovi

V době, kdy jsem chodil do školy, bylo vstupenkou  do světa úspěšných  vlastnictví  stranického průkazu. Takový systém byl  opravdu nemorální   -  a nic na tom nemění skutečnost, že  se při konstatování tohoto faktu vždycky ozve někdo, kdo  prohlásí,  že  „zrovna on“  se dostal  nahoru bez politického angažmá.

Ano byli  takoví –  uspěli třeba  umělci, co  byli hodně talentovaní a  přitom se  vyhýbali konfliktům. Zazářit jste mohl i  v oboru, kde byla poptávka po odbornících  o hodně větší než zájem uchazečů nebo který byl důležitý třeba tím, že  se z něj dalo vydojit dost cenných deviz pro stát. Taky jste  ale mohl třeba být z tehdejší „dobré rodiny“ – místo vlastního schůzování často stačilo, že  je oporou režimu tatínek nebo maminka. A někdy, výjimečně, jste také mohl být prostě dítětem štěsteny… .

V každém případě  jsou ti, co  mohou takto vzpomínat na minulý režim,  výjimkou  potvrzující pravidlo. Socialistický totáč  byla  ideologická diktatura  omezující práva člověka a zaplať pánbů že ji máme za sebou, tečka.

Tím spíše mě však štve,  jak i teď, devatenáct let po listopadu,  odvozujeme  náš současný život  od  socialistické reality takřka zrcadlově.

Samozřejmě  je to zrcadlo  jen  velmi přibližně odrážející.  Doba pokročila a  žijeme  v demokracii.  Příznivcům starých pořádků  proto  vesměs nehrozí  basa ani to, že by se nemohli někde na internetu či  v Haló novinách vyjádřit.  Tak jako kdysi ale  bývala katapultem k moci rudá knížka, je dnes   spolehlivým způsobem, jak někomu  cestu vzhůru  znemožnit nebo alespoň otrávit  přesně načasovaná informace  o minulosti  či dokonce současnosti.

Osobně si myslím, že  nyní  po letech  by se oprávněnost  někoho zastupovat nebo být populárním  měly odvozovat  spíše od schopností  a  v nedávné době odvedené práce –  jistou logiku  však pátrání  po škodlivosti  estébáckých  udání  či angažmá v komunistických organizacích  přece jen má.  Možná se tím podaří odstranit staré zločiny či alespoň křivdy. (A bohužel nejspíš se tím i vytvoří křivdy nové - ale to je zřejmě běh historie)

Co mě však  opravdu fascinuje svou- nebojím se říci-  hloupostí  jsou třeba  řeči o  tom , jak jednoho či druhého prezidentského kandidáta  deklasuje podpora současných komunistů. Ne, nemluví se o programu, ba dokonce se nemluví o ústupcích . To jestli je někdo „košer“ nebo ne  se odvozuje prostě  jen od toho, zda pro něj budou hlasovat komunisté. Pominu, že je to nesmyslné, pominu  jak takováto  démonizace    tuto  straničku   propaguje a přisuzuje jí sílu    Horší  je jak  v podobných  komentářích  vylézá na povrch    primitivní   logika, vyjádřitelná heslem  „Čtyřicet let  jste vládli  a nestálo to za nic? Tak teď držte  hubu!“ Jenomže o vládu  komunistů  teď nejde a   pokud vydrží demokracie věřím, že  ještě  pár desetiletí nepůjde. Jde jen o to demokraticky  vybrat prezidenta.  A hlavně takhle svoboda nefunguje.