Islám versus bůh na vejminku

Martin Komárek včera v v rubrice Přešlap naznačil, jak by mohl vypadat tendenční protikřesťanský film, kdyby jeho autoři použili stejné metody jako autor protimuslimského filmu Rozvrat. Bojím se nicméně, že komentátor, jehož texty mám v MF Dnes jinak vyloženě v oblibě, padl tentokrát do pasti iluzí. Islám je totiž v současné době podstatně militantnější než křesťanství.

Komárek ostatně není v tomto poněkud neoprávněném "historickém optimismu" Evropanů rozhodně sám. Třeba i já jsem žil donedávna v představě, že správná cesta pro soužití křesťanů, muslimů, budhistů,hinduistů i ateistů je skryta v onom známém pojmu "multikulti".Prostě zdvořilá tolerance - vy máte takové zvyky, my takové. To že se liší není důvodem k tomu, abychom spolu nevycházeli.

Před časem jsem však dlouze hovořil s jedním velmi vzdělaným muslimem - a pochopil jsem, že to je představa ryze evropsky naivní. (Tedy pokud se týče muslimů, jak je to s jinými vírami neumím stále posoudit).

Martin Komárek ve svém článku například uvádí příklady biblických citátů, které jsou vůči nevěřícím stejně militantní jako texty z islámských svatých knih. "Není tedy sporu, že křesťanství se dá z jistého úhlu chápat jako stejně agresívní víra," naznačuje komentátor.

Rozdíl je však v tom, že křesťané už dávno opustili možnost, že by se slova Bible měla dodržovat a naplňovat doslova. (Pokud se takové dogmatické výklady mezi křesťany objeví, šíří je jen izolované skupiny, které většina křesťanské obce vnímá s pobavením. Navíc ani tito extrémisté se prakticky neuchylují k teroru).

Druhým důvodem, proč je toto srovnávání  liché, je fakt, že šíření pravé víry či ochrana pravověrných v křesťanském světě důvodem k válkám a násilí už obvykle nebývá. I tam, kde tyto záminky v poslední době existovaly(například v severním Irsku a na Balkáně) ve skutečnosti šlo spíše o zástupný problém. Západní svět je totiž vesměs místem, kde je bůh jen vejminkářem - církve mají sice jistou úctu, reálnou moc však ztratily. Řada lidí boha zavrhla a my ostatní co ho potřebujeme, v něm máme spíše osobního společníka a rádce, ne společenského hybatele.

Není však pravděpodobné, že islám projde brzy podobným vývojem? Můj muslimský přítel to prakticky vylučuje. "Islám je -na rozdíl od křesťanství- totalitní víra. Náboženství u nás prostupuje veškeré konání. Muslimové navíc - na rozdíl od křesťanů -v boha obvykle věří niterně a nepochybují o tom, že Allah skutečně řídí veškeré konání. Proto je naivní představa, že muslimové by chtěli přistoupit na evropskou tezi o tom, že svoboda každého končí tam, kde začíná svoboda druhého. Bůh se nemusí ohlížet na nějaká individuální práva," řekl mi muslimský známý.

S multikulti vůči muslimům je zkrátka problém v tom, že oni o tom, že by nadřadili západní společenské normy příkazům božím vůbec neuvažují. O přijatelnosti, či nepřijatelnosti té či jiné evropské "novoty" nepřemýšlejí - vědí, že vše co o tom mělo být řečeno, je v Koránu či v Sunně.