Diskontní beďar

Před časem se mi prostý beďar na zadní části změnil v odpornou, bolestivou bouli. I já, v medicině naprostý laik, jsem pochopil, že se mi podařilo vypěstovat pěkný furunkl, ba možná karbunkl . Čili nežit jako hrom. Když se k tomu přidala teplota, usoudil jsem, že se to nedá odkládat . Protože byla sobota, vydal jsem se na pohotovost.

V čekárně bylo skoro prázdno, pan doktor si však dal na čas. Když mě asi po hodině mě přijal, táhla z něj celá putyka. Sestra nikde, vybavení ordinace tvořila kromě psacího stolu jen postarší přetržená pohovka a bílá skříň. Na stole rtuťový tlakoměr, na krku podnapilého lékaře stetoskop. Toť vše. Pomyslel jsem si něco o tom, že zaplaťpánbů, že jsem nepřišel s infarktem. EKG tu zjevně neznali, určitě bylo jedině ve třicet kilometrů vzdáleném krajském městě.

Ukázal jsem doktorovi svou hrču, ale toho to nezajímalo. Na mou maličkost se sotva podíval a napsal mi mast. Namítl jsem, jestli by to nechtělo spíš chirurgický zásah. Doktor na mě koukl nejhorším pohledem, který má v repertoáru specialista hodlající spražit obtížného laika, a prohlásil, že to by bylo zbytečné. A prý kdyby něco, ať zajdu v pondělí k obvoďákovi. Pak mumlal něco o tom, jak jsou ti Pražáci cimprlich.

Jistě nemusím dodávat, že nakonec jsem ještě tentýž víkend na chirurgii nejbližší nemocnice skončil. Tam k mému nežitu přistoupili naprosto profesionálně. Nebyla to žádná velká operace - jen šmyk , šmyk , ale mě se značně ulevilo. Zároveň s předpisem na antibiotika a předvoláním na kontrolu jsem se dozvěděl, že je lepší v takových případech jít radši rovnou k nim, že "pohotovost je stejně na nic".

Vzpomněl jsem si na tento svůj zážitek, když jsem se dozvěděl o tom, že by se na pohotovosti mělo platit devadesát korun. Pro mne, jakožto slušně vydělávajícího člověka v aktivním věku to rozhodně není nějaká dramatická cena - jsem si však jist, že kdyby po mně onen povedený pohotovostní lékař chtěl tyto peníze, asi by mi můj furunkl praskl sám. A to vzteky nad takovou úrovní medicíny, za kterou mám ještě platit na dřevo.

Je mi jasné, že smyslem zdravotnické reformy, která byla nedávno schválena v parlamentu, je mimo jiné i zlepšení poskytovaných zdravotních služeb. Pohotovosti jako je ta kterou jsem popisoval však budou bezpochyby ještě pár let existovat - a nějak si nedovedu představit, že tu budou vybírat skoro stovku za zásah na úrovni devatenáctého století. Jedinou variantou je vytvořit takové diskontní ordinace. Sice by vám v nich nepomohli, ale mohli by to poskytovat třeba za polovinu.