Být levičák stále není sexy

Je Paroubek  mafián a  Rath skrytý nacista?  Byl Gross přitroublý  ajznboňák, Zeman alkoholik  a  Špidla  komický Špejbl? Pokud  ano ,jak je možné, že reprezentanty  jednoho z nejvýznamnějších politických proudů světové politiky  jsou u nás   lidé  takto patologičtí?  Jsou to všechno pomluvy nebo je na tom zrnko pravdy?

Musím říci, že v tom nemám úplně jasno . Z některých výroků  činitelů sociální demokracie mi  opravdu vstávají  vlasy hrůzou na hlavě.  Taky  musím říci, že představitelé pravice a zelených vypadají v televizi  obvykle  o dost lépe než socani a soudruzi  – ne že by jim  zrovna vždy  sálala inteligence  z očí, ale oblékají se lépe, tváří se vstřícněji a  mluví  kultivovaněji.  

Jenže pak zjistíte, že mnoho z  těchto  „blbostí“, které  socani   údajně  vypustíili do světa  jsou  slova vytržená z  kontextu.  Vyslechnete li  či přečtete  původní  citát, obvykle zjistíte , že jde o  třeba nešikovně  vyslovenou, ale  nijak extrémní  myšlenku.    A když  se soustředíte na  ten  báječný  svět pravice,  zase zjistíte  že  sledujete virtuální  pohádku, které vydatně pomohli jeho  prezentátoři.

Čeští novináři   trpí už od roku 1990 pro západní novináře  spíš  nezvyklou nemocí.  Hrůzou  z každé i velmi umírněné   levice.  Na začátku  to byl  zcela evidentně důsledek toho, že nemalá část  polistopadových redaktorů  po revoluci  plynuje změnila svou pozici z pozici z loajálních přitakávačů  komunistického režimu  v rozjásané   fanoušky  kapitalismu volné soutěže, později spíše  projev  konformismu lidí, kteří  to chtějí v rámci   stávajícího režimu někam dotáhnout.

 Upřímně řečeno nic proti tomu.  Ambicióznost je důležitá. Už řadu let se mi ale zdá, že tito nositelé  okatě antisocanského  názoru  společně se zmíněnými překabátěnými  komsomolci  prezentují  politickou  situaci  ne nestranně , ale v duchu svého  křečovitého pravičáctví.  Ani na a tom by vcelku nebylo nic špatného – těžko chtít od novináře aby v sobě úplně potlačil vlastní názor a psal zcela nestranně. Problém je, že tento typ  redaktora   v našich  sdělovacích prostředcích  zcela dominuje. Výsledkem je, že se tu prezentuje  falešný obraz  země, kde jsou  všichni  soudní  lidé šťastní a jednotní     následovníci  Churchila, Hajka   a Reagana   – a to i přesto, že v posledních volbách  byla celá země oranžová..  

Na druhé straně je třeba říci , že sociální demokracie , kterou tu máme je skutečně  trochu „divná“. Možná je to dáno i  tím , že  sem  víc než do jiných stran propadli  bývalí komunisté a socialističtí činovníci  a to právě ti bez iluzí  – ideovost odložili se svou červenou legitimací ,  dnes jsou z nich tatíci pro něž  jsou  politické čachry  normální metody.   Také  tu sehrává svou roli i  to, že  díky  historickému vývoji a  zmíněné mediální masáži  být levičák není stále  sexy – a tedy  už  sice tajně  volíme  mančaft z Lidového domu, vstoupit však do něj   veřejně  se očividně  chce jen  podivínům a  totálním pragmatikům.

Dobrá  ale jak je to tedy – jsou Paroubek a spol. skutečně podivné stvůry? Myslím, že ve skutečnosti   nejsou o nic horší  než představitelé strany protivné.  Pomlouvaný Jiřík má pro mě sice nulový politický sexappeal, jeho  razanci však  sociální demokracie určitě potřebovala stejně jako  krakenovskou militantnost  Ratha.  Jejich problém vidím spíš v nedostatku  pozitivní vize  a v  zaťaté bohorovnosti a  vševědoucnosti  za níž čouhá  prázdnota programu.  Skutečnost, že pravice na tom není o moc lépe  jim   totiž nepomůže.  Strašení levicí   a negativní vztah médií jim totiž bude komplikovat život o to víc,  oč méně  reality budou schopni v programu nabídnout.