Je Paroubek mafián
a Rath skrytý nacista? Byl Gross přitroublý ajznboňák, Zeman alkoholik a
Špidla komický Špejbl? Pokud ano ,jak je možné, že reprezentanty jednoho z nejvýznamnějších politických
proudů světové politiky jsou u nás lidé
takto patologičtí? Jsou to všechno
pomluvy nebo je na tom zrnko pravdy?
Musím říci, že v tom nemám úplně jasno . Z některých výroků činitelů sociální demokracie mi opravdu vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Taky musím říci, že představitelé pravice a zelených vypadají v televizi obvykle o dost lépe než socani a soudruzi – ne že by jim zrovna vždy sálala inteligence z očí, ale oblékají se lépe, tváří se vstřícněji a mluví kultivovaněji.
Jenže pak zjistíte, že mnoho z těchto „blbostí“, které socani údajně vypustíili do světa jsou slova vytržená z kontextu. Vyslechnete li či přečtete původní citát, obvykle zjistíte , že jde o třeba nešikovně vyslovenou, ale nijak extrémní myšlenku. A když se soustředíte na ten báječný svět pravice, zase zjistíte že sledujete virtuální pohádku, které vydatně pomohli jeho prezentátoři.
Čeští novináři trpí už od roku 1990 pro západní novináře spíš nezvyklou nemocí. Hrůzou z každé i velmi umírněné levice. Na začátku to byl zcela evidentně důsledek toho, že nemalá část polistopadových redaktorů po revoluci plynuje změnila svou pozici z pozici z loajálních přitakávačů komunistického režimu v rozjásané fanoušky kapitalismu volné soutěže, později spíše projev konformismu lidí, kteří to chtějí v rámci stávajícího režimu někam dotáhnout.
Upřímně řečeno nic proti tomu. Ambicióznost je důležitá. Už řadu let se mi ale zdá, že tito nositelé okatě antisocanského názoru společně se zmíněnými překabátěnými komsomolci prezentují politickou situaci ne nestranně , ale v duchu svého křečovitého pravičáctví. Ani na a tom by vcelku nebylo nic špatného – těžko chtít od novináře aby v sobě úplně potlačil vlastní názor a psal zcela nestranně. Problém je, že tento typ redaktora v našich sdělovacích prostředcích zcela dominuje. Výsledkem je, že se tu prezentuje falešný obraz země, kde jsou všichni soudní lidé šťastní a jednotní následovníci Churchila, Hajka a Reagana – a to i přesto, že v posledních volbách byla celá země oranžová..
Na druhé straně je třeba říci , že sociální demokracie , kterou tu máme je skutečně trochu „divná“. Možná je to dáno i tím , že sem víc než do jiných stran propadli bývalí komunisté a socialističtí činovníci a to právě ti bez iluzí – ideovost odložili se svou červenou legitimací , dnes jsou z nich tatíci pro něž jsou politické čachry normální metody. Také tu sehrává svou roli i to, že díky historickému vývoji a zmíněné mediální masáži být levičák není stále sexy – a tedy už sice tajně volíme mančaft z Lidového domu, vstoupit však do něj veřejně se očividně chce jen podivínům a totálním pragmatikům.
Dobrá ale jak je to tedy – jsou Paroubek a spol. skutečně podivné stvůry? Myslím, že ve skutečnosti nejsou o nic horší než představitelé strany protivné. Pomlouvaný Jiřík má pro mě sice nulový politický sexappeal, jeho razanci však sociální demokracie určitě potřebovala stejně jako krakenovskou militantnost Ratha. Jejich problém vidím spíš v nedostatku pozitivní vize a v zaťaté bohorovnosti a vševědoucnosti za níž čouhá prázdnota programu. Skutečnost, že pravice na tom není o moc lépe jim totiž nepomůže. Strašení levicí a negativní vztah médií jim totiž bude komplikovat život o to víc, oč méně reality budou schopni v programu nabídnout.
