Boží mlýny

Dnes trochu jinak. Zkusím to s poezií. Zavedeným básníkům, pragmatikům a odpůrcům metafor se předem omlouvám:).

Boží mlýny 

To, že si pamatuju, jak ho v Casablance políbí

a jak Ingrid Bergmanové přitom stéká slza po tváři,

by mi nevadilo.

Jenomže já vím i to, jak chutnala žvýkačka,

kterou měla při tom polibku v puse,

A furt cítím v nose, štiplavou vůni jejího podpaží

Visarionoviči, brachu v neštěstí,

Ty přece chápeš o čem mluvím!

Zavraždil jsi pár milionů, hajzle mizerná

Stejně mám ale občas chuť tě vylovit z vroucího oleje

Osušit křídly archandělů a pozvat na panáka

Abych si mohl konečně pokecat s někým, kdo taky věděl všechno.

A to jsi byl batjuškou jen třicet let

A stejně ses nikdy nedozvěděl , že ten holič na Tverské

si večer před tvým portrétem na stěně uplivl -

i když pravda , předtím vždycky zhasl a zatáhl rolety..

Zatímco já ho viděl vždycky a pokaždé jsem z toho dostal

chuť roztočit už ty své zatracené mlýny

Ale pak jsem vždycky jen mávl rukou

Proč by se měl bůh dřít manuálně přes čas

Když tu má plnou rezervu věčnosti…..