Rada ČT: Přeci nevyhodím 40 tisíc z okna?

Kdy by to také dělal? Tedy, myslím odmítnout tolik peněz za měsíc více méně nic nedělání. Stačí se tak nanejvýš jednou za týden sejít se stejně postiženými, dvě tři hodinky poklábosit. Navzájem se ujistit, že v ČT žádné problémy neexistují. Pak ještě poplácat pana ředitele Dvořáka po rameni, pokud se vůbec objeví, a je to. V nejhorším podepsat nějaký ten předložený papír. A pěkných 10 tisíc opět vyděláno. Za den, tedy ani ne jeho půlku.

Já bych to také „dělal“, proč ne? Jenže někdo by asi vyhodil spíše mne, než já ty peníze, já jsem totiž, lidově řečeno, nikdy nedržel hubu a krok. Ano, mluvím o takzvané Radě České televize. Zastupuje prý nás „diváky“, stará se o to, aby náš duševní život neutrpěl na újmě. A pak prý také kouká, zda je vše podle zákona. Tedy „televizního“, tedy toho, který je napsán panem ředitelem Petrem Dvořákem. To jim jde také dost dobře. Jiné zákony asi ani neznají.

Jinak mi to vše připomíná osvětovou činnost ideologických komisí za doby komunismu. Ty také nic nedělaly pro naše dobro, ale jen „dobro“. Pořád jen tvrdily, že neexistuje důvod ke stížnostem, vše je v absolutním pořádku. Pokud jeden tvrdil opak, tak byl pomatenec, na to byli ale jiní, kteří mu to „vysvětlili“. Rozdíl je možná jen v tom, že to tehdy členové „komisí“ dělali zadarmo. Tedy bylo jim ctí a přesvědčením.

Tuto „nespravedlnost“ jsme odstranili. Dnes jsou za to placeni, tedy za to nic nedělání. Chápu to, nedělat nic a ještě k tomu zadarmo, je strašná potupa pro etické cítění těch, kteří jsou za etiku odpovědni. Nehledě na to, že by to mohlo být asi i nespravedlivé, možná i protizákonné, a k něčemu takovému přeci na půdě ČT nesmí dojít. Takže tu máme na to všechno 15 odborníků. To máme pro jednoho 40.000 měsíčně,  480.000 ročně. To dělá 7.2 miliónu ročně pro všechny. Tedy pro ně a z našich poplatnických peněz.

Abych byl přeci jenom trochu spravedlivý musím podotknout, že existuje i nepoučitelný „radní“, který pravidelně žádá odstoupení pan ředitele Dvořáka pro jeho „neschopnost“ řídit ČT. To je ale v pořádku, je snad ten jediný , kterému se něco nelíbí, je vždy přehlasován. O tom se veřejnost vždy doví, takže je zde i důkaz „demokratického“ postupu v jinak celkem uzavřeném spolku.

A pro ty, kteří si myslí, že si vše vymýšlím, zde jeden citát z webových stránek ČT:

Domnívá-li se kdokoliv z české veřejnosti, že Česká televize porušila či porušuje díky činnosti a/nebo nečinnosti generálního ředitele ČT, který je zodpovědný za její řádné fungování, své zákonné poslání, může se podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi, v platném znění, obrátit na Radu ČT se stížností na generálního ředitele ČT. Rada ČT o stížnosti rozhodne, zpravidla poté, co přijme od generálního ředitele o obsahu stížnosti vysvětlení.    

Pro mou generaci zcela jasné stanovisko. Já se také proto nikdy nepokoušel přesvědčit komunistickou ideologickou komisi, že je třeba něco nedobrého ve státním systému. Ta mladá generace se asi musí ještě učit. Otázka zní: Ale kde? Tedy rozhodně ne tím, že se kouká na veřejnoprávní Českou televizi. Mám strach, že by necenzurované vysílání objektivní arogance  mohlo zásadně porušit pojmy o morálce, spravedlnosti a soudném rozumu našich dětí.