Proč (ne)závidím čápům?

Na terase se objevil první poprašek sněhu, je kolem nuly, já mrznu stejně jako ten kosák, který se pokouší objevit něco k snědku. On bojuje o přežití, já jen se zimou. On nemá jinou možnost, já ano, já mohu jít zpátky do tepla obýváku. Ale ne, já tu stojím dobrovolně, navykl jsem si chodit sem kouřit. Ano, je to blbost, tedy obé, kouřit a stát na mrazu. Takový čáp to má jednoduší, prostě si odletí za teplem. Zda tam také kouří nevím, ale určitě nemrzne.

Žil jsem dlouhá léta v zemi, kde bylo na nule jen pár rán v roce. Když k tomu došlo, tak to každý pokládal za nějaký omyl přírody. Jednou za rok se i stávalo, že asi tak hodinu sněžilo. To se pak život doslova zastavil, každý zůstal doma a v klidu počkal pár hodin, až ta zima přejde. Co jsou to zimní pneumatiky nikdo nevěděl, snad je ani v životě neviděl.

Bylo ale takovou všeobecnou úmluvou, že měsíce leden a únor možno považovat za zimní. Období, kdy jsem celkem rád chodil na pobřeží. Poněkud z povzdálí jsem pozoroval pláž, kde jsem se možná ještě před několika dny vyhříval na sluníčku. Řádily zde obrovské vlny a moře se snažilo vyrvat z vlastnictví člověka to, co se mu pokoušel přes léto ukrást. Pravidelný boj podléhající přírodnímu cyklu, věčné měření síly.

Při tom pohledu na ty obrovské vlny nezastavující se před ničím, jsem si vždy uvědomoval, jak je člověk nicotný. Musel jsem si přiznat, že jsem snad ještě méně něž nic. S každým jiným bych se o to hádal, dokazoval svou velikost, nekonečně diskutoval. Zde jsem musel přiznat, že kdybych se o to samé pokusil v konfrontaci se silou přírody, nedostal bych se asi ani přes půlku nějaké té vytahovačné věty.

Věty, která sice obsahuje planá slova, ale je veledůležitá v naší vyspělé  společnosti, kde ten, co nejlépe ovládá žonglování s nabubřelými a prázdnými slovy stojí ve výsluní pozornosti. Ano, jsou to většinou tlučhubové, kteří se derou do popředí. A nejsou to jenom mnozí politici, protiváhu naleznou ve všech těch kritických pokřicích, které doprovázejí jejich existenci. Jeden by skoro řekl, že jde o určitou symbiózu. Čím horší politik, tím větší popularita.

Co to vše má dělat s mým čápem? Vlastně ani nevím, prostě mne přivedl na myšlenku něco napsat. Třeba o tom, že bych rád viděl mnohého tlučhubu pádlovat proti proudu a jeho kritici by mu klidně mohli pomáhat. A právě ne v nějakých teplých krajích, ale na té nejdravější řece naší planety. Jen tak pro zábavu. Rád bych třeba viděl, jestli je v nich alespoň kus opravdového chlapa. Nebo jak bojují s lopatou proti tunám sněhu. Prostě bych jim všem upřel možnost létat si podle potřeby sem a tam, vybírat se jen teplá, příjemná a bezpečná místečka v naší společnosti.