Souhlasím s vámi v jednom:
Hrozbou pro kulturu je to, že někteří tvůrci se potřebují za každou cenu vymezovat proti něčemu.
Když je tady skutečně něco, proti čemu je záhodno se vymezovat, zabijí se tím dvě mouchy jednou ranou: Za prvé je dobré, že se proti tomu ti umělci vymezí, a za druhé oni mají pocit (a nutno říci, že oprávněně), že tuhle svou potřebu si sami ve svém nitru uspokojili.
Horší je to v případě, že v podstatě prostor k vymezování není. Ano, vždy je ve společnosti řada nešvarů, ale v současné době parlamentní demokracii máme a nic více si prakticky už neumíme představit. A v některých lidech (nejen v umělcích, nýbrž i v různých aktivistech) je ta potřeba "vymezovat se proti něčemu" tak silná, že si vymýšlejí hlouposti, jen aby se mohli v tomto směru zrealizovat.
Vymezují se proti logice společnosti (označují za rasismus i zcela legální postihy jednotlivců, pokud příslušný jednotlivec je náhodou příslušník některé rasové nebo etnické menšiny, i když jeho rasový nebo etnický původ nic nemění na protizákonnosti jeho počínání), vymezijí se proti tradicím, což je přínosné, když jsou ty tradice špatné, ale například tradice vánočních pohádek z doby totáče byla skvělá, a když se proti ní někdo chce za každou cenu vymezit, tak zákonitě to musí jít dolů, protože v té tradici se dalo pokračovat na stejné úrovni, nebo se proti ní vymezit a jít s úrovní dolů, ale při té vysoké kvalitě Zlatovlásky, Třetího prince, S čerty nejsou žerty, Třech oříšků pro Popelku atd. už nešlo tuhle superkvalitu zvýšit. A protože někdo cítil potřebu vymezit se proti ní za každou cenu, šlo se dolů.
Prostě potřeba některých lidí se neustále proti něčemu vymezovat je strašná v tom, že se vymezují i proti věcem, které mají svou logiku a které docela dobře fungují. A takový samoúčelný boj, který se vede jen proto, aby se bojovalo a aby někteří ješitní jedinci uspokojili své ego, napáchá často veliké škody.
