Poslanci, dejte si štamprličku na kuráž!

Když se tak koukám na nesmyslnost mnohých zákonů, tak to asi jinak nejde. Člověk nezkaleného vnímání by přeci mnohé ani nemohl odsouhlasit. Chápu. Ono se denně potýkat s takovou změtí zájmů a proseb o službičku, dá jednomu pořádně zabrat. Sem tam schovat ještě nějakou to obálečku a pořád žít ve strachu, že se na to přijde, je opravdu nad sílu zdravého rozumu.

To si musí člověk dát opravdu jednu na kuráž. Dodat si odvahu ke vstupu do arény, kde jsou neustále potírány názory jiných bez ohledu na to, zda jsou rozumné či ne. Já bych to také asi nevydržel. Jenže já netíhnu k alkoholu, spíše se zabývám myšlenkou, k čemu je mi slušné vychování v boji proti hlouposti.

Přesto všechno bych vám pár skleniček povolil. Ale spíše na rozloučenou. Dejte si pěkně do nosu a pak zvedněte rychle ruku pro něco pořádného. Třeba pro ten návrh omezit ty nesmyslné výstupy před mikrofonem. Já vím, že je svůdné státnicky hovořit k druhým, ale když má jeden již tak zakalený rozum a nepostřehne, že je k smíchu, tak je to trapné.

A když ještě jako poslanci nepostřehnete, že to občanům zrovna jako sranda nepřipadá, tak už je to spíše tragické. My víme, že jsme vás zvolili, že je to naše chyba. Ale třeba jste nám při volebním boji trochu lhali a vydávali se za něco lepšího. To se stává. To ale ještě neznamená, že se nám potom musíte ukazovat ve vší nahotě, nevědomosti a hlouposti.

Takže dodejte si odvahu a hlasujte i pro něco rozumného. Dobrovolně omezte ty bezobsažné verbální projevy nad názory druhých. Nebudou také tolik vyčerpávající, nebude zapotřebí ve dvouhodinových pauzách zase nabírat dech a hledat posilu u skleničky. Možná, že zbude i síla na privátní setkání s opozičním kolegou a otázku, zda to či ono myslí opravdu vážně.

Prostě zkuste se chovat jako normální a rozumní lidé. Vždyť být politikem není něco tak zvláštního, není to svatá válka za nějakou ideologii. Sněmovna by měla sloužit spíše k setkání lidí zdravého rozumu. Ne slabochů, kteří si musí dávat stále něco na posilněnou. Zkuste trochu pracovat, pořádně zabrat.

Věřte. Člověk většinou sáhne po skleničce z nudy či při pocitu bezmocnosti. Obé přeci u vás nepřichází v úvahu. Práce by bylo více než dost. Dokonce docela potřebné a smysluplné. A moc máte také, skoro více než dost. Možná dokonce přespříliš. Tragické by však bylo, když si to vše ještě neuvědomujete, pokud vám pořád nedošlo, proč vás občané pověřili být tím, čím jste.

Dodejte si tedy odvahy. Pěkně se sejděte a pozdvihněte číše na rozloučenou se starými časy. Moc toho není, co by opravňovalo k hrdosti, ale právě, tak to nechte za sebou. Vymeťte konečně celou tu špínu, zřekněte se alkoholu, zbytečného kecání a přestávkového nicnedělání. Vůbec se nemusíte bát, že by vám nebylo odpuštěno.

My už totiž víme, že hospodské kecy naši budoucnost nikdy nezměnily.