Pane Okamuro, ta strašná demokracie, že?

Jistě již všichni vědí, že jeden mimořádně úspěšný politik, jedné mimořádně úspěšné strany byl mimořádně úspěšným demokratickým hlasováním odstaven od koryta. Ten potrefený nešťastník to nazývá puč. Ještě že tak. Jinak by se řádný občan ani nedověděl, jaké etické normy to vládnou v mnohých stranách ohánějících se demokratickým duchem. Nu, však již máme zkušenosti.

Osobně toho nešťastníka chápu, protože být odstraněn z mimořádně úspěšného obchodního společenství není nikdy důvod k radosti. Pravda, že jako zakladatel nepotřeboval vynalézat něco nového. Spíše se jedná o celkem obvyklou praktiku, která nepřináší moc velká rizika. Základem je malý sociologický průzkum nálady obyvatelstva, podle kterého se začínající obchodník doví, kde že jsou podle cítění občanů ty největší nedostatky politického systému. Respektive, kde je na občana jakoby nejvíce kašláno.

Následně je nutno takto získané vědomosti až do úplného vyčerpání opakovat na veřejnosti. Cílem je získat při volbách tolik hlasů, že se dá hovořit o jakési politické straně, která má právo zasedat v parlamentu. To totiž přinese nemálo miliónů na konto strany, či zakladatele, ze státní pokladny. V podstatě by volebním úspěchem mohla celá obchodní aktivita skončit. To by bylo ale příliš očividné a tak je nutno ty volební nesmysly i nadále do nekonečna opakovat. Říká se tomu nezradit volební program a tudíž voliče.

Jedno riziko však tento typ podnikání přináší. Sám to jeden nestihne, potřebuje společníky. Ale ne však mnoho, mělnilo by to podíl na zisku. A když si jeden  nedá pozor a ve společnících vznikne pocit, že se je šéf pokouší ošulit, vyvstává určitý problém. Pokud nedojde k dohodě, vyžaduje tato nepříjemná situace řešení. Jsou nechvalně ale světově známé organizace, které to řeší po svém. Vítězové pak kráčejí se slzami v očích za rakví toho, který jaksi neporozuměl dobře míněním domluvám.

My však máme již trochu civilizovanou společnost, takže se spokojíme s pohřby, které nazýváme politickými. Díky za to. Myslím, že by tedy bylo dobré, abyste, pane Okamuro, alespoň uznal tuto přednost našeho demokratického systému. Ten Vás sice na oko přitahuje, ale máte nějak potíže se mu podřídit. Spíše se řídíte heslem: Kdo není se mnou, je proti mně. Víte, mnohdy jsem snil o Vámi tak propagovaném veřejném plebiscitu. Živě jsem si představoval, jak by to bylo krásné, kdyby se občané této země shodli v absolutní většině na tom, že politické obchodníky Vašeho typu nepotřebujeme a že se bez nich rádi obejdeme.

Možná, že nebude špatné, pokud Vás k tomu okolnosti donutí, že si budete muset hledat jiný způsob vydělávání peněz. Doufám také, že to bude mimo politiku. Na jedno bych Vás ale rád upozornil. Nevím zda jste postřehl, ale existuje určitá obchodní činnost, která se netěší zrovna oblibě. Víte, jsou mezi námi tací, kteří se bez jakýchkoli skrupulí obohacují na důvěřivosti občanů, hlavně těch starších. Takovýmto šikovným podnikatelům se říká šmejdi. Neberte to osobně, ale přes vší kritiku, bych byl nerad, abyste dvakrát šáhl vedle.