Novinář obvykle neví zda zdroj je skutečně vrah či z něj vraha jen udělal systém. Proto by ochrana zdroje měla být bezbřehá. Nebo se jako novinář chcete cítit zároveň jako soudce? To má ale od novinařiny hodně daleko. Nemyslíte? Zdá se, že jste tady moc nemyslel jen vám naběhly žilky když jste si přečetl článek od někoho kdo je spojen se Svobodnými. Není to poprvé. Copak vám provedli?

Vážený pane, v dnešní mediální době jste jako novinář v podstatě v roli soudce. Ať se Vám to líbí anebo nelibí. Můžeme jen diskutovat o tom, zda je to správné a jak tomu zabránit. Já vždy odděluji, zda někdo něco provedl mně, či něco provádí druhým, respektive společnosti. Jinak nemám rád způsob psaní tak, jak to provádí pan Matějka. Jsou jen dvě vysvětlení. Buď je za to placen anebo tomu i věří. Obé nemohu akceptovat. I když tomu prvnímu bych o rozuměl a chtěl bych vědět, kdo si takové texty objednal. Jestliže jsou ale přímo výplodem pana Matějky, tak se cítím povinován všem sdělit, že se jedná o tu nejnebezpečnější formu populismu, která si bere za cíl  vyvolovat a prohloubit jenom antagonismus a nenávist. Obrací se vědomě na ty, kteří nejsou schopni vlastního názoru a jen čekají na něco hotového, co by ukojilo jejich nespokojenost, kterou nejsou schopni sami analyzovat.

Jedna věc je rozhodnutím NS. Protože nemá ústavní pravomoc, tak může rozhodovat max. v tom konkrétním případě a může vyslovit názor, který však není rozhodující, protože to není zásadní rozhodnutí, který by se měly soudy nižších stupňů řídit.

Ochrana zdroje má dvě strany problému. Na jedné straně by měla být zajištěna ochrana zdroje, protože jinak se novinář těžko dostane ke zdroji. Zároveň je prolomení ochrany zdroje problematické ve chvíli, kdy se zájmem státu zaštiťují pouze zájmy některých jednotlivých osob a úředníků. Když to není v zájmu státu, ale v zájmu třeba politika.

Na druhé straně by neměl být upřednostněn bulvární zájem tisku před vyšetřováním trestného činu a stíhání pachatele.

Klonil bych se k tomu, že nárok na ochranu zdroje by neměl mít novinář ve vztahu k pachateli trestného činu se sazbou např. nad 10 let, tedy něco jako "hrdelní zločin". Pak také při narušení bezpečnosti státu.

V žádném případě by však prolamování ochrany zdroje nemělo být zdůvodňováno zájmy státu, pokud se jedná o informace o např. korupci a jiném nečestném a nezákonném jednání na jakékoliv úrovni státní a obecní správy.

O tom všem je zapotřebí hovořit a diskutovat. Ne však formou pana Matějky.

Problem neni v moralce novinare nebo moznosti volby ... problem je v zkorumpovanosti statni spravy a jejich uredniku.

I urednik je jen clovek a tohle mu da sanci zamest pod koberec cokoliv ...

S podobnym pristupem u nas nehrozi vysetrovani ala Watergate ani omylem.

To už se ale dostáváme do oblasti spíže zneužití zákona. Téma, které je mnohem důležitější z toho důvodu, že i ten nejlepší zákon je možno zneužít.

Proč by měl mít novinář nějakou zvláštní ochranu, proč né já. Proč já bych neměl chránit své zdroje, protože to třeba chci vše zveřejnit třeba na každý nástěnce naší vesnice. Kdy došlo k tomu, že z novinářů se stala preferovaná sorta lidí, která má nadstandartní přístup k informacím. Vždyť právo na informace by mělo být univerzální a v tom případě i univerzální odpovědnost při nakládání s nimi. Od doby, kdy se s prací i s informacemi stal obchod jako každý jiný neexistuje dle mého veřejný zájem jednu skupinu lidí při práci s informacemi zvýhodňovat. Na závěr by mě zajímalo kdo vymyslel ten nesmysl "hlídací psi demokracie" věřím, že to byl novinář, který si obhajoval svůj nadstandard. Ono je výhodnější vytvořit úzký okruh lidí s exkluzivním právem k přístupu k informacím než ty práva dát všem. Oni ti vybraní se lépe koupí.

Plně chápu Váš postoj. V podstatě by každý občan, který se postaví na ochranu práv občanů ve smyslu zákona, měl požívat i ochranu. Z morálního hlediska pak i ten, který se postaví proti zneužití zákona v okamžiku, kdy takto použitý zákon práva občanů porušuje. Zvláštní „ochrana“ novinářů by měla spíše spočívat v tom, že by měli vystupovat i proti mocenským a poltickým seskupením, kdy se přeci jenom vydávají ve větší nebezpečí jak právního, tak fyzického postihu. V současné době je však těžko tuto výsadu podporovat, protože nízká morální úroveň mediálního světa je k tomu více méně neopravňuje, protože mohou velmi těžko dokázat nezávislost, která by je právě k těmto výsadám opravňovala. Nehledě na to, že mocní mediálního světa jsou často těmi nejčastějšími porušiteli zákona o prohřešcích proti morálce ani nemluvě.

Pletete si bezbřehost dobrovolnou jako výsledek svobodné volby novináře, se zákazem bezbřehosti státem. To se stává více lidem.

Možná. Přesto upřednostňuji můj mylný pohled na dění ve společnosti před Vaším neomylným slovíčkařením a verbální artistikou.