Oceňuji váš blog a dal jsem karmu přesto, že ne se vším souhlasím. Spíše: ne vše považuji za správné.

"Ano, základem novinářské práce je manipulace veřejného mínění." V tom máte nepochybně pravdu. Jenže k tomu je nutno si položit otázku: Jaké je poslání novináře?

V mém pojetí má novinář nezaujatě informovat. Pokud se od tohoto odchyluje, mělo by to být v jiném formátu - abstrahuji externí vlivy (zadavatele, zaměstnavatele...), zabývám se jen posláním jako takovým, jak by to novinář měl vnímat. On by v žádném případě NEMĚL ovlivňovat veřejné mínění jakýmkoliv zásahem nejen do reportáže, ale i do způsobu jejího pořízení. To já považuji za axiom.

Pak nastupují ty abstrahované vlivy a novinář se s nimi musí NĚJAK vypořádat, což bude zásadně ovlivňovat míra akcentace předchozího axiomu.

Pokud totiž nepřijme uvedený axiom jako zásadní kriterium, pak je jeho ovlivnitelnost externími vlivy bezbřehá a potkáváme se s výplody stále častějšími v našich sdělovacích prostředcích.

Nezaujatě informovat? Pokud byste byl v této branží tak dlouho jako já, tak byste velice brzo přišel na to, že je to při vší snaze absolutně nemožné. Nikdy nemůžete informovat o všech pro a proti. Nikdy se nedopídíte, zda to či ono je ku prospěchu menšiny či většiny. Nehledě na to, že i menšina může mít pravdu. Vždy stojíte před rozhodnutím: Kdo je ten dobrý a kdo je ten zlý. Vždy se mnohdy nevědomky přikloníte na tu či onu stranu. A pak jsou tu i „fyzikální“ veličiny mediální produkce. Tím největším negativním faktorem je rychlost, které se media podřizují a chtějí být vždy „první“. Věřte mi, to vám na nějaké hodnocení ani nezbude čas. Většinou jen vyplníte formát, kde je již ideová tendence určena. Ano, je to opravdový problém, ale celospolečenského charakteru. Není možno dávat vinu jen médiím a novinářům. Tedy pokud by byla ochota to za společenský problém považovat a pokusit se najít řešení. Zatím prožíváme dobu, kdy jen alibisticky hledáme viníky za naše nezdary a ztrátu schopnosti samostatně přemýšlet a jednat.. Tím nechci novináře omlouvat, jen upozornit na to, že bez pomoci společnosti není možno dosáhnout pozitivní změny.

Pane Michale, velmi Vám děkuji za tento článek. Několikrát jsem už v textech uváděl, že dnes je vše řízeno čteností, sledovaností a tedy i zisky. Přiznám se, že mám velký problém odpovědět na otázku: Které médium považujete za objektivní. Myslím si, že žádné. Ono v jiné míře se stejných chyb ba i zvěrstvech můžeme dopouštět i ve zdejším prostředí. A podle mě, je velmi tenká hranice mezi osobním názorem a vznikem demagogie. A ruku v ruce s tím je spojena otázka: po čem dychtí společnost a davy. Nicméně Vám pane Michale děkuji a karmuji.

Velkou pomocí je si uvědomit, že objektivita, tedy ve formě v jaké se o ní veřejně diskutuje, neexistuje. Ve své podstatě to může být jen pohled na určitá fakta s předem určeného bodu, který však nesmí zůstat veřejnosti utajen. Tedy vlastně určitý názor. Ten může vycházet s charakteristiky určitého myšlenkového či politického seskupení. Takže ten, který hledá „objektivitu“ jako takovou bude zklamán. Mnohem praktičtější je hledat rozumné názory. Jenže v dnešním mediálním a politickém svět je útržkovitě najdete „všude“. Jsou rozesety po celém spektru informačních zdrojů. Jinak řečeno, jeden krade „fakta“ tomu druhému, protože reaguje na jejich mediální hodnotu. Z čehož plyne, že všechny mediální výtvory jsou si podobné, obsahově stejné a tudíž nepřitahující intelektuálním obsahem, který by i vytvořil skutečnou představu o rozdílnosti v myšlení jednotlivých společenských skupin. Pochopitelně, že zde nepočítám mediální tvorbu „extrémního“ obsahu, která se jen pokouší polarizovat a využívá právě zmíněné skutečnosti, jež je výsledkem mediální tvorby postrádající jakoukoli názorovou identitu.

Tzv. novinářský kodex, morálka a etika jdou asi těžko sladit s požadavky zaměstnavatele.

V podstatě je to v dnešním zisku podřízeném světě nemožné. Ale je nutno si otevřeně přiznat, že i ten „zaměstnavatel“ se podřizuje „vkusu“ spotřebitele. Jedinou nadějí jsou tedy, a zatím si stojím, jen veřejnoprávní média. Chápu ale i občany, kteří s tím nesouhlasí, respektive je pokládají za spíše škodlivé a drahé. Problém je ale v tom, že jsou, jako třeba ČT, ovládána lidmi, kteří si osvojili myšlení a obchodní strategii „soukromého“ vlastníka. Je to takový chaotický mediální útvar, který je sám v sobě rozporuplný a spíše reaguje na konkurenční, tedy privátní, média, než na požadavky a potřeby občanů. Jsou zde sice k nalezení výjimky, ale ty, jak se všeobecně ví, nepotvrzují pravidlo. Spíše mnohé „anachronistické“ programové útvary zde slouží jen jako alibi pro případnou kritiku na neplnění úlohy veřejnoprávního média jako celku.