Mohl by se ředitel ČT stát bezdomovcem?

Pochopitelně, že navazuji na úvahy ve spojitosti s případy, kdy se vážně zamýšlíme na osudy těch, kteří by měli vrátit ne zrovna legálně nabytý majetek. Tedy, zda by to pro ně nemělo nějaký negativní sociální dopad. Však víte koho mám na mysli. Vyberte si podle svého, příkladů je na desítky. Já se ale chci zamyslet nad osudem pana Petra Dvořáka.

Jako ředitel ČT pobírá asi tak 5 miliónů ročně. Pozoruhodné na tom je, že polovička jeho příjmů je vlastně odměna za to, že neklesne počet diváků pod určitý limit. Jistý paradox, který je vlastně již v přímém rozporu se základním posláním veřejnoprávního média. Je zde přímá ekonomická závislost na „zisku“. V podstatě se asi jedná o porušení nějakého toho zákona či nařízení.

Pan ředitel Dvořák posbíral v tomto oboru nemalé zkušenosti. Byl aktivní v propagačních agenturách a hlavně šéfoval i televizní stanici NOVA. Ví tedy dobře, že počet diváků je v přímé souvislosti se sumou, kterou si pak může médium počítat za reklamu. Tedy čistě obchodní záležitost. Jednoznačná snaha získat diváka za každou cenu. Jak to často dopadá, vidíme právě na všech privátních televizích. Logicky tedy v posledních letech i na ČT. A právě od tohoto neblahého vlivu by měla být veřejnoprávní televize chráněna poplatky občanů.

V případě ČT se tedy jedná již u samotného ředitele o porušení základního principu, který by měl zaručovat nezávislost veřejnoprávního média. To však nechává naše milé politiky v absolutním klidu. Ti  vždy mají na mysli jen tu „politickou“ nezávislost. A přitom ke všem nešvarům v naší společnosti vlastně dochází právě v důsledku ekonomických tlaků a potřeb, ať již jedinců či prapodivných společenství.
 
Chápu. Existence politiků je totiž podmíněna stejným principem ekonomických potřeb. Hlavně těch osobních. Jaké platy a odměny si udělují víme všichni. Že to nemá nic společného s potřebou společnosti a jejich výkonnosti  je nám všem občanům také jasné. Jistě jsem již pochopili, že musí mít tak vysoké platy, protože by jinak bylo nebezpečí, že se nechají od někoho koupit. Vysvětlují nám alespoň. Tedy, že jejich blahobyt na náš účet je oprávněný.

Pokud by však opravdu chtěli udělat něco proti pobuřujícímu stavu ČT, mohli by tedy začít  právě tím, že by jejího ředitele osvobodili od „ekonomického“ tlaku. Domnívám se, že by ho to neuvrhlo v nebezpečí stát se bezdomovcem. Možná, že to je i první myšlenka, která třeba i jemu samému brání učinit tak dobrovolně. Nevím, jaké jsou jeho osobní potřeby, ale soudím, že když mu zůstane desetinásobek průměrného platu, že by s tím mohl bez sociální újmy vystačit. Vždyť je to přeci jenom třicetinásobek minimální mzdy, kterou politici pokládají za dostačující i pro těžce pracujícího občana.

Pochopitelně, že by pan Dvořák mohl učinit i morální krok té největší hodnoty. Totiž, že by se dobrovolně vzdal vládnutí nad ČT, která se pro něj stala privátním zlatým dolem. Myslím, že by občané takovýto krok vysoce ocenili. Ve své podstatě máme ještě smysl pro sociální spravedlnost. Mohl by se možná stát i hrdinou dne, možná i týdne. Nu, media jsou brutální, hvězdičky přicházejí a zase padají.

Ano, jsou různé způsoby, jak podpořit kulturu a obnovit  morální hodnoty v naší společnosti. Jen si každý musí vybrat podle svých možností a hlavně schopností.