Lustrace + Frustrace = Neonacismus

Vysvětlení této rovnice je celkem jednoduché. Třeba ve včerejším vysílání ČT se paní Drtinová hlavně zabývala veledůležitým lustračním zákonem. V podstatě dlouhé minuty opakovala své otázky k danému tématu s velmi přesnou formulací:  co by… kdyby…ale přesto…ale ještě jednou..ale kdyby….Velmi dobře znám tu novinářskou touhu dostat konečně odpověď na nezodpověditelné. Hledat odpovědi a názory na konkrétní řešení skutečných problémů, které jsou zásadní pro společnost, je přeci nudné a neatraktivní.

Je přeci mnohem důležitější vždy ukázat, že žijeme ve společnosti, kde se obratně diskutuje na vyšší nebo mnohdy i velmi nízké úrovni o všech možných problémech. Je přeci zapotřebí dokázat, že jsme společností, kde se hodně mluví, ale nic nedělá. Ukázat všem, že nejsme schopni si udělat pořádek, stanovit opravdové priority. Ten říká to, druhý zase ono, nějak se nemůžeme dohodnout, tak raději nebudeme dělat nic, abychom snad něco nezkazili.

A přitom je tu již celkem silná armáda těch, kteří by prostě všechen ten nepořádek vymetli, neschopné politiky vyhnali, Rómy někam zavřeli, prostě se naráz vypořádali se vším tím neřádstvem, které tak špiní naši společnost. Jejich křik není možno přeslechnout, vyjma, že si jeden zacpe uši. Místo abychom těmto hlasům ukázali, že je nepotřebujeme, že jsme schopni problémy řešit způsobem hodný civilizované společnosti, budeme věčně diskutovat o lustračním zákonu.

S určitou dávkou hnidopišství tedy i nadále věnujeme náš zájem minulosti a ani si nevšimneme, že nás třeba současnost převálcuje. Že tu je již dost lidí, kteří podporováni frustrovanou částí společnosti mají dostatek sil využít naší sleposti, aby s námi zametli podle svých představ. Určí nová pravidla, kde zaručeně nebude místo pro naše tak veledůležité diskuse. Možná, že to nějak přežijeme a opět se nějakou tou revolucí dostaneme k tomu, že bychom snad mohli naši společnost zase řídit. Možná, když budeme mít štěstí.

Jenže se obávám, že naší  první starostí bude odhlasování lustračního zákona. My přeci musíme chránit naši společnost od těch nebezpečných živlů, které nám přinesly diktaturu násilí. Je to naší svatou povinností. Vzali nám i svobodu slova a projevu, kterou tak potřebujeme, bez které není civilizované společnosti. Souhlasím. Proč ji tedy nevyužíváme teď, proč tyto svobody přenecháme jen těm, kteří nás o ně chtějí připravit.

Chceme opravdu zase jednou, třeba za deset dvacet let, hledat viníky pomocí lustračních zákonů, přesně ty, na které dnes můžeme ukázat prstem. Možná ano, možná, že to patří k naší dekadenci. Možná, že se prapodivným způsobem snažíme bránit něco, o čem nemáme zrovna přesné představy. Ostatně stejný problém vidím i u neonacistů, ti také nevědí, co vlastně nacismus byl. Víme to my?