Kobry, užovky a jiná havěť

Přiznám, že tyto produkty přírody moc rád nemám. To však neznamená, že bych je na potkání zabíjel. Ponechávám to přírodě, je mnohem chytřejší než já, je schopna udržet spravedlnost v opodstatnění existence jedinců a druhů.  

Jinak je tomu ale v lidské společnosti. Ta mnohdy prochází obdobím, kdy začne obdivovat a upřednostňovat výplody lidského ducha, které jsou spíše škodlivé, než prospěšné. Ba dokonce je ochotna tyto povětšinou negativní jevy dokonce oslavovat. Jsou to příznaky degenerace a úpadku intelektu. Jedním takovým projevem je udělování ceny Zlatého lva.

Již rozhodnutí z minulého roku mne šokovalo. Akademici našeho filmového umění poklekli před filmem s názvem Cesta ven. Já osobně ohodnotil toto filmové dílo spíše jako Cestu odnikud nikam. Nemohl jsem tehdy ještě tušit, že má prognóza je správná a že se mi letos jen dostane potvrzení o tom, po jaké cestě se vydal český film.

Zároveň však přiznám, že jsem asi předpojatí, ješitný v obhajobě mých názorů a tím i možná nespravedlivý. Je to ještě horší. Filmový produkt Kobry a užovky jsem neshlédl do konce. Vlastně jsem již po patnácti minutách přepnul na jiný program. Tak silné bylo mé znechucení jistě  podmíněné poněkud  konzervativními představami o nárocích, které kladu na produkty lidského umu v oblasti kultury.

Každé dramatické dílo začíná tím, že dochází k prvnímu seznámení se s postavami. Základem pak je, že jsou to charakterově rozdílné osobnosti, které přinášejí kontrast a vytváří prostor pro střet názorů. Jestliže však příběh začíná tím, že shromažďuje intelektuálně totožné produkty lidské společnosti, pak je již předurčeno, že v průběhu děje nemůže ani omylem dojít k podstatným změnám v jejich vývoji.

Jestliže se k tomu přidá fakt, že vlastnosti jednajících pocházejí jen z oblasti negativních a primitivních zákoutí lidské duše, pak je skoro jisté, že celý následující děj bude jen opakováním toho, co se odehrálo v prvních patnácti minutách. Tedy nikdy nedojde k vyprávění nějakého lidského příběhu, který by byl poznamenám změnou lidského charakteru.

V oblasti kultury a vzdělaní je to možno popsat i takto. Hloupý učitel ve spojení s hloupými žáky nepřinese nic. Teprve rozdílnost potenciálu může způsobit změnu. Přitom jsou možné obě varianty. Hloupý učitel a chytří žáci, stejně tak chytrý učitel a hloupí žáci. Jsou to kombinace, kdy je možná určitá pozitivní změna myšlenkového potencionálu.

Nevidím tedy důvodu, proč bych filmový produkt Kobry a užovky měl shlédnout v plné délce. Jsem člověk, který celkem rychle a dobře rozpozná kdy narazil na kulturní žumpu. A k tomu stačí pár minut. Ta čtvrthodina byla jen šancí pro režiséra mne přesvědčit o opaku. Nevyužil toho. Je mi z toho smutno, protože naše společnost nemá mnoho peněz na kulturu a vzdělání.

Pokládám tedy za tragédii pokud dojdu k poznání, že peníze filmového fondu by v současné době nalezly třeba mnohem lepší uplatnění v tom, kdyby byla ochota platit třeba důchodcům za to, že by navštěvovali mateřské školky, aby zde předčítali pohádky. Každopádně by tak mohlo být zabáněno škodám na duši českého národa, které jsou v dnešní době produkovány za frenetického a jásavého pokřiku odpovědných za úroveň našeho filmového umění.