G7 aneb nejdražší loutkové divadlo světa

Co jiného by si měl rozumný člověk myslet o párty na zámku Elmau v Bavorsku. Rádoby sedm mocných se zde sešlo, aby si navzájem s velmi vážnou tváří potvrdili, že máme nějaké problémy.  

Nic víc, nic míň. Řešit se nic nebude, protože to ani nelze, protože ti, kteří opravdu rozhodují o dění ve světě, zde pochopitelně nebudou. Jak ti opravdu mocní, kteří vodí na špagátku ty politické loutky, tak občané, na jejichž bedra padne vše, co kdosi kdesi rozhodl. A k tomu všemu musí každý poddaný zaplatit vstupenku, aby se podíval na velmi špatné amatérské představení bez toho,  že by to byla alespoň premiéra.

Pochopitelně, že by se třeba přítomností pana Putina dalo celé to nudné představení dramaturgicky vylepšit. Vždyť se vlastně bude hovořit o něm a přitom bez něho. Jenže režie to nepřipustí. Na veřejnosti otevřené scéně by musel být ignorován. Žádné objímání a potřásání rukou, jak je to v každém prominentním klubu zvykem. Asi by mu bylo určeno jen posedávat na okraji stolu a osamoceně pozorovat upadající pěnu piva.

Jistě by se ale každý snažil s ním vyjednávat potajmu. Ono je přeci jenom zajímavé vědět, jak to dělá s tou popularitou, o které se západním politikům může jen snít. Je také přeci i na výsost nutné se domluvit, jak to bude dál v té světové mocenské politice. Přesně podle hesla, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Ale to by byla opravdu přísně tajná jednání. A politici vědí, že i zdi mají uši. Takže nic Putin, to by bylo nebezpečné, veřejnost by se přeci jenom mohla dovědět, jak to vše ve skutečnosti je a kdo to režíruje.

Takže nezbývá nic jiného, než to prachsprosté opakování klasické frašky, kdy jde jen o potvrzení důležitosti a rovnosti všech členů divadelního souboru. A přitom si ani divák nemůže přát, že by mu mohli být ti političtí aktéři ukradeni. O to se postará 20.000 policistů. Musí dávat pozor, aby někdo nějakou tu loutku nezcizil, či dokonce v návalu vzteku nepolámal.

Přitom každý ví, že by se nic nestalo, politika nahradíš co by dup. Zdroj náhradníků je bezedný. Bohužel je to s nimi jako se špinavým prádlem. Vezmeš si čisté a než se naděješ musíš se zase  převléknout. Mnohdy však zůstávají neodstranitelné fleky, to nepomůže ani vyváření. Však je to na mnohých vestách dost dobře vidět.

Ale co naplat, mocní mají neukojitelnou potřebu ukázat se světu v tom nejdražším mediálním špektáklu. Moc se to nelíbí ani bavorským daňovým poplatníkům. Dělají si starosti a odhadují, že to představení přijde na takových 360 miliónů euro. Pěkná sumička. Ta skutečná suma podléhá sice utajení, ale já bych tomu číslu věřil, dokonce se mi zdá, že je to docela střízlivý odhad.

A to všechno za pár piv, kteří si ti „mocní“ společně popijí v dobře sehrané přátelské atmosféře. Možná, že jsou si navzájem sympatičtí, proč ne, jsou všichni od fochu. Texty znají nazpaměť a jejich usměv se již podobá masce. Pozoruhodné ale je, že když jde o politiku, tak je veselost opouští a raději se uzavírají do salónků, kde nikdo nemá přístup. Nedivím se. Mluva zde nebude asi zrovna uhlazená, jde totiž o to, kdo komu leze do zelí.

Namyšleně se odvážím tvrdit, že ta G7 párty je klasickou ukázkou arogance politiků, kteří zde veřejné dávají na obdiv neúctu k poctivým lidem celého světa. Je to chorobná ignorance těch, kteří je v dobré vůli volili a teď jim nezbývá nic jiného, než poslouchat ješitná a prázdná prohlášení. Odpor je zbytečný, povolen je jen hlasitý souhlas, či tiché zadumání nad stále více vyvěrající nesmyslností takovýchto setkání.

Pravda, vždy se najde několik tisíc protestujících, kteří s neutuchajícím optimismem vyjádří nesouhlas. Ale i oni nemají šanci, že by o ně některý z „politiků“ zavadil pohledem. Jsem všem těm demonstrantům vděčný. Dosáhnou minimálně toho, že ukáží světu bezmocnost prostého občana, který se snaží znovu a znovu to špinavé prádlo vyprat v naději, že ho zbaví fleků nemorálnosti a neúcty k člověku.