Fandím Řecku!

Pochopitelně, že se jedná o zcela vědomou a škodolibou radost. Jenom přitom doufám, že my Češi snad budeme mít to štěstí a budeme se smát jako ti třetí. Nebylo by na škodu se trochu pobavit a možná i poučit.  

Ctěný Brusel si kdysi Řecko koupil, nějak ho „evropsky“ myslící politici potřebovali do počtu. Každý tehdy věděl, že v žádném případě tato země nesplňuje podmínky pro přijetí. Jako člen ano, ale ne pokud jde o měnu. Rozdílnost ekonomických představ byla přeci jenom rozdílná. Ale, čert to vem, však na to máme, řekli si bruselští borci.

Jak vidno levné to nebylo. Peníze tekly a tekly, nenávratné kredity se udělovaly o sto šest. Čím rychleji, tím lépe, znělo heslo politické soutěže. Nějak se ale pozapomnělo, že se vlastně neví kdo s kým bojuje o prvenství. Není proto divu, že i není jasné, kdo zvítězí a kdo bude poražen.

Jisté však je, že se evropská továrna na peníze poněkud zastavila. Tedy papíru by bylo dost, ale přeci jenom pomalu vzniká dojem, že je ten euro k maní pro každého a ještě za výprodejovou cenu. Tedy ryze politickou. Je to vlastně takový oficiální úplatek za poslušnost. Vyvážit ho nějakou produktivitou je přeci jen formální záležitost.

A teď se ti Řekové chovají, jakoby snad ani nepochopili pravidla této hry. Tedy, že nechtějí platit, to by se ještě nějak skoulelo, ale oni jsou také neposlušní. To už je pro Brusel opravdu trochu moc. Takže se vyjednává. Pochopitelně zatím bezvýsledně. Jak jinak. Přiznat porážku není přeci tak jednoduché.

Tedy jak pro koho? Řecko ví jak na tom je. Ani to nijak neskrývá. Ale je tak drzé, že chce také vědět jak je na tom EU. Baziliškové, ti Řeci. Brusel totiž prohraje tak jako tak. Když bude Řecko zachráněno, tak se jen ukáže, že veškerá pravidla EU jsou dobré tak pro kočku. Tedy mlsnou kočku. A když se žádná záchranná akce neuskuteční, tak je to pro Brusel také prohra. Je nebezpečí, že ta kočka půjde mlsat někam jinam. Tedy politicky myšleno.

Jejda, jejda. V podstatě to žádná srandička není. Ono je to všechno takovým prubířským kamenem nejednotné evropské jednoty všech různorodých poltických snah. Takže snad nezbývá nic jiného, než v klidu vyčkat. Kdyby alespoň nebylo těch uprchlíků. Ty nám byl opravdu čert dlužen. Ale ty jsme si také pozvali, stejně jako to Řecko. Babo raď.

Neměli bychom se raději trochu vrátit do minulosti. Tedy ne úplně. Nemyslím ani „Dovolenou v protektorátu“, či jinou zavádějící mediální nabídku. Prostě se spíše zabývat třeba tím, co podnikneme o víkendu. Možná si zase říci, že taková chatička je naším pevným bodem  a něco tam opravit sice nezachrání svět, ale dá nám dobrý pocit ze života jako takového.

Čert vem Řeky, uprchlíky, Brusel. A pokud by do toho pytle hodil i Rusko, USA a všechny islamisty, politiky a vůbec to světové neřádstvo, také by se nikdo asi také nezlobil. No, ty Řeky by vlastně ani nemusel. Možná, že by si jeden s těmi labužníky života pod slunečníkem na břehu moře docela dobře rozuměl. Jak říkám, já jim fandím.