Češi, kupujte celé kuře!

Tedy já si – jak se pěkně po česku říká – nedělám srandu, já to myslím vážně, já to tak činím. Naposledy jsem dostal pěkného macíka, měl asi tak půldruhého kila a platil jsem za něj něco kolem 75 korun, tedy 50 za kilo, přiznám, že byl v „akci“.  Důvodem, proč jsem se rozhodl vám to vše sdělit je, že se v podstatě jedná o praktickou aplikaci hluboké ekonomické analýzy našich hospodářských problémů na jejímž konci máte nejen plný žaludek, ale můžete mít i pocit, že jeden udělal také něco pro druhé.

Ale po pořádku. Koupené kuře si doma pěkně rozporcujete, stehýnka si můžete ogrilovat, z prsíček si uděláte třeba „čínu“ nebo řízky, ze zbytku pak lahodnou polévku s nudličkami. Je prý strašně zdravá, hlavně v nadcházejícím podzimu a blížící se zimě. Pokud nevíte jak to všechno zvládnout, optejte se maminky nebo babičky, v nejhorším vám poradím.

Když to tedy zvládnete, tak máte již za sebou tu nejnáročnější praktickou část celé mnou navrhované aplikace. Také se tomu říká převádění teorie do praxe. Já vím, že se s plným žaludkem těžko přemýšlí, ale přeci jenom se o to snažte, stojí to za to, vždyť jste se přičinili o hospodářský vzrůst naší ekonomiky a ještě při tom hodně ušetřili.

Za prvé váš ekonomický zisk, to by vám mělo být nejbližší. S kuřetem je to stejné jako třeba s autem. Pokud si složíte auto z náhradních dílů, tak vás přijde mnohem a mnohem dráž. Z celého kuřete máte tak čtyři porce polévky, dvě porce ogrilovaných stehýnek a – pokud nejste bezuzdní masožravci – tak vykouzlíte i nějaké čtyři porce z těch prsíček. Pokud nevěříte v mou ekonomickou kalkulaci, tak si to kuře kupte klidně po kouskách a uvidíte sami.

Za druhé. Pokud si koupíte celé kuře, máte možnost se přesvědčit, že je to kuře české. Má to tu výhodu, že by mělo být zdravotně neškodné. Důležitým aspektem ale je, že pochází řekněme od souseda, který se chovem kuřat zabývá. A vy řekněme vyrábíte židle a soused vedle toho, že chová kuřata, si občas i rád posedí a třeba nebude mít nic proti tomu, aby odpočíval na židli vámi vyrobené. A teď – přiznám zcela nepokrytě – jsem objevil Ameriku, tedy výměnný obchod.

Já si myslím, že můžete studovat ekonomiku jak dlouho chcete, ale nikdy se nemůžete oprostit od faktu, že jde v podstatě o to, že jeden vyrábí něco, co druhý potřebuje a zase naopak. Pozoruji však i stinné stránky dlouhodobého studia. Nějak byla objevena teorie, že to vše může také fungovat i přesto, že jeden vyrábí něco, co druhý nepotřebuje. K tomu se však hned a rádo přiřadí další „vědecké“ odvětví. Všeobecně se tomu říká marketing a zabývá se hlavně tím, přesvědčit ty druhé, aby si kupovali něco co nepotřebuji.

Obrana proti této teorii, která je ostatně každodenně s neobvyklou brutalitou uváděna do praxe, je však velmi jednoduchá. Zajděte prostě k sousedovi a pokuste se vyzvědět, co by jako mohl potřebovat. Nemusíte to brát doslova, ale při troše snahy se dá přeci jenom zjistit odkud co pochází a dokonce i odhadnout, zda to co platíte, je důstojnou odměnou tomu, kdo to vyrobil.

Ale již nechám toho planého uvažování. Není to stejně nic nového, možná, že to jen tak trochu upadlo do zapomnění. Takže si kupujte kuře ve stavu jak se vám líbí. Můžete mne klidně i napadnout a obvinit z kradení myšlenek, já  to dokonce i přiznám. Nejsem přeci sám, kdo má v uchu a ještě v dobré paměti hlas pana Wericha: ….ten  umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc…. když ten dá to a ta zas tohle, tak všichni dohromady budeme mít dost… 

 P.S. Zloději však musí dostat pěkně přes prsty.