🙂 Je to pravda. Žiju v USA 43 let. Přijel jsem s Matkou když mi bylo 15.

Pamatuji si jak mi jeden Pán vyprávěl ( bylo to na lodi k ostrůvku Statue of Liberty) v této zemi je všechno možné. Nic tě nedrží pozadu. Též si pamatuji jak mi známí říkali proč najdeš na vysokou školu? V Česku mě mi bylo řečeno: “Ty na vysokou nejseš.”

Je to prostě úplně jiná mentalita než mentalita lidí z maličkého státu uprostřed Evropy který byl okupován v dějinách mnohokrát.

V roce 2019 v Říjnu jsem se rozhodnul vrátit se do rodné země ( do Prahy).

Syn tam učil Angličtinu tak jsem myslel budu třeba průvodcem pro turisty to by mě bavilo. Měl jsem smůlu a druhý den u výletu u brány Pražského hradu jsem uklouznul a zlomil si kotník.Tak jsem šel do Motolské nemocnice ( kde jsem se narodil 🙂). Musím říct že se o mě postarali výtečné udělali rentgen a samozřejmě zjistili zlomeninu. Tak hned sádru kterou jsem měl 6 týdnu. V Prosinci sádru konečně sundali. Já jsem našel práci ale v Březnu 2020 začal Covid. Pracoval jsem z domova ( Home Office).

Co mě dost vylekalo bylo to Lockdown. Všecko zavřeny některé regály v obchodech uzavřené. Všude masky. A potom ta pesimistická nálada lidí která tam byla i před Covidem.

Když jsem zjistil že tady na Floridě je všechno otevřené a žádné restrikce.Koupil jsem si lístek zpakoval a odletěl zpátky na Floridu.

Už jsem z touhy žít v rodné zemi a městě vyléčeny.

Pokud by se volil blábol roku tak můj hlas máte jistý. Kam se hrabe Paroubek.

Americké sebevědomí je mi milejší, než mindrák paní Kotúčové. Nejvíc mně rozesmějě, když čtu odborné články o USA od těch, kteří tam prožili 14 dní jako turisté. USA je VELICE rozmanitá země. Američan z New Yorku je úplně jiný, než třeba Američan z Louisiany či Oklahomy. Ale je třeba tam žít, rozumět jejich problémům atd, aby si člověk udělal objektivní obrázek o té zemi a o jejich lidech.

Jak říkají právě američtí Indiáni: 'Nesud druhého, pokud si nechodil v jeho mokasinech'

I think so...

A na tom milovanějším východě, jak je?

Máte to nějak pomotané:

"Na Američanech mě znervózňuje to jejich nebetyčné sebevědomí... (Americké) dámy se hrdě postavily k prvnímu odpalu. Vůbec nevadilo, že téměř každá tu rokli trefila. Důležité bylo to jejich sebevědomí. V tu úžasnou chvíli jsem necítila nic než hluboký obdiv."

Zdroj: https://kotucova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=786556

S křížkem po funuse - nezaregistroval jsem příspěvek pana Kroupy.

Asi Vám nerozumím - píšete, že nemáte ráda americké přehnané sebevědomí, přitom obdivujete sebevědomí malých kreslících děcek a starších dam z USA. A jen tak mimochodem, Rusáci, to jsou ti na východě... mají také přerostlé sebevědomí, i když se právě teď ukazuje, že nemají absolutně na co být hrdí...

Mě je naopak Amerika velmi blízká a pokud jsem tam byl, byl jsem tam rád. Už tomu tak delší dobu není, ale tak jak vy golf , já fotbal. Draft se nezadržitelně blíží a až léto skončí zase to začne