Znalost historie se v širokých vrstvách těší malé prestiži, absence základních znalostí člověka na veřejnosti nedeklasuje.
Neznamená to, že na místo historických pojmů jsou v mozcích bílé skvrny, nějaké pojmy tam jsou, ale jen bez ladu a skladu.
Zůstal z nich jen neurčitý emocionální náboj strachu a nenávisti.
A právě ten je dnes používán se žalostnými výsledky v argumentaci okolo ukrajinské krize.
„Politika sociální demokracie je, abychom zabránili vzniku nové železné opony na východě Ukrajiny,“ pravil Socbotka.
Volba jeho metafory je tak nešťastná, jak je výmluvná.
Železnou oponu spustilo Rusko.
Ohradilo jí svou sféru vlivu, aby z ní nikdo nemohl utéct. Nebylo za ní zahnáno žádnými západními sankcemi.
Naopak, třeba zrovna my bychom si měli pamatovat, jak důležitým bodem v jejím spouštění bylo, když nám Moskva v roce 1947 zabránila přijmout Marshallův plán.
Na západ od železné opony bylo líp než na východ od ní.
Takto je železná opona chápána v celém demokratickém světě.
Jiný obsah tomu pojmu ovšem dávala komunistická propaganda. V té náležel do kategorie pojmů vyjadřujících západní agresivitu, patřil po bok takových pojmů jako imperialisté, váleční štváči, studenoválečníci, revanšisté a podobně.
Proč Socbotka označuje za hlavní nebezpečí ukrajinské krize+ právě železnou opunu a ne třeba rozpad helsinských principů v mezinárodních vztazích v Evropě, používání síly, znovunastolení sfér vlivu nebo nějaký jiný pojem se solidním sociálnědemokratickým rodokmenem?
Bere snad dodnes jeho spolustraníky komunistická propaganda za srdce víc než demokratické myšlenky?
Anebo má sám Socbotka v hlavě takhle nastláno?
To snad nemusel v listopadu 1989 jezdit z bučovického gymnázia na demonstrace do Prahy.
Vždyť si lze představit spoustu horších věcí než novou železnou oponu, pokud bychom byli na její západní straně.
Třeba horkou válku. Anebo postupné okupování klíčových pozic lidmi, u nichž človek neví, zda jim jde o naše zájmy, anebo o ruské.
