Není vata nejsou vložky, co si dáme mezi nožky?

Tak zněla prvomájová hesla našich žen a divek po roce 1968, kdy sovětský báryšně všechno vykoupiliy.

***

Dívky z mnoha afrických zemí se buď stydí říct si rodině o pomoc, nebo jejich rodiče nemají na tampony či vložky peníze.

Jindy zas nemají školy toalety, a dívky tak při menstruaci radši zůstávají doma.

Anebo se zrovna léčí ze zánětlivého onemocnění, které jim způsobilo používání starých hadrů, které jim jejich okolí z nedostatku jiných možností poskytuje jako jedinou možnost. A výuka jim zatím utíká.

Když se charitativní organizace před časem snažila zvýšit návštěvnost kiosku v Etiopii, v kterém dívkám a mladým ženám nabízela kondomy a antikoncepční prostředky, jako nejefektivnější se ukázalo zorganizovat akci „přijďte si pro vložky zdarma!“.

Ty totiž spolehlivě přitáhly největší davy – mnohem větší, než právě třeba kondomy, které jsou mimochodem v afrických zemích zdarma zcela bez debat.

Vraťme se ale k tamponům a vložkám, které jsou široce dostupné a v rozvinutých zemích je stále upřednostňuje většina žen.

Dotacemi nebo sníženými daněmi přispíváme na: pivo, léky, knihy, obnovitelnou energii, zemědělství, veřejnou dopravu, obědy v kantýnách nebo učební pomůcky.

Proč nejsou tyto hygienické produkty, které nutně potřebuje polovina z žen, výrazně dotované, nebo prostě k disposici zdarma?

A proč nejsou volně k mání na toaletách, tak jako mýdlo nebo toaletní papír?

Tuto situaci si snad trochu dokáží představit i muži, kteří někdy zažili průjem, člověk doběhne na záchod, a pokud tam není papír, zoufalství se záhy mění v zoufalství na druhou!