První kroky do života jsem učinil roku 1950 v Prostějově, Sádky 5, ve velké rodiné vile, postavenou dědečkem z máminý strany.
11. března 1953 se Gottwald vrátil leteckým speciálem ze Stalinova pohřbu. Po přistání si postěžoval předsedovi vlády Antonínu Zápotockému, že mu není příliš dobře. Myslel si, že má jen chřipku, ale skutečnost byla vážnější. Ačkoliv to bylo přísně tajeno, byl závislý na alkoholu a trpěl syfilidou na jejíž následky o tři dny později, 14. března 1953, zemřel.
Moje máma i táta se těšili, že budou z nucených praci z basy propuštěni a byli. Poslali nás do Ex-Sudet jako "dosídlence" do Rýžoviště, se zákazem Prostějova. Ostatní na mém komentovaném, jasném Fotoblogu:
http://kotsch.blog.idnes.cz/c/237840/My-Life.html
Genosse Filip obržel v prosinci 2007 cenu za "lidská práva"
Předseda českých komunistů Vojtěch Filip dostal v Berlíně cenu lidských práv za zásluhy a "Za rozhodný postoj při obhajobě úcty k dějinám a životům pokrokových levicových osobností své země."
V roce 1983 vstoupil do KSČ. V roce 1986 začal pod krycím jménem „Falmer“ spolupracovat se Státní bezpečností (StB). Až do roku 1989 jí pravidelně podával zprávy, mj. o spolupracovnících cestujících do zahraničí. Podle původního rozsudku okresního soudu v Českých Budějovicích z roku 1992 ovšem s StB nespolupracoval vědomě. Příslušný svazek StB publikoval v říjnu 2005 na svých internetových stránkách historik Bořivoj Čelovský. Pozdější rozhodnutí téhož soudu z 4. července 2006 předešlý výrok přehodnotilo: Filip podle něj spolupracoval vědomě, jen nevěděl, že zpravodajská služba, jíž závazek podepsal, byla organizačně zařazena pod StB. http://cs.wikipedia.org/wiki/Vojt%C4%9Bch_Filip
Ocenění mu udělila německá levicová Společnost na ochranu občanských práv a lidské důstojnosti, spojená s bývalou vládní garniturou NDR. V Německu se tato organizace proslavila zejména tím, že už v roce 1991, kdy vznikla, odmítala sjednocení Německa. Na to, že sjednocením země došlo k porušení práv občanů NDR, si stěžuje dodnes. Organizace, jejímiž členy jsou lidé, které pojí společná minulost ve východoněmeckých komunistick tajných službách - Stasi.
Kdo byl ještě v minulosti oceněn: Fidel Castro, kubánský diktátor, Angela Davisová, americká komunistka - marxistka, Velko Valkanov, který usiloval o propuštění Slobodana Miloševiče.
Kdo by neznal jméno Angely Davisové? Střední generace si ji bude dobře pamatovat z čs. médií první poloviny 70. let, Husákově režimní propagandě se velice hodil případ údajně pronásledované americké komunistky, výhodně odváděl pozornost od našich domácích problémů a vytvářel dojem, že snad i ve svobodném světě mohou být lidé neprávem uvrženi do vězení. Skutečnost ale byla jiná, než jak nám ji líčila čs. média. Mladá levicová aktivistka Angela Davisová, od roku 1969 členka komunistické strany USA, se nejspíš nechtěně sama zapletla s podsvětím. Z nikdy nevysvětlených důvodů nakoupila zbraně, které kriminální gang vzápětí použil k vraždě a únosu – a policie ji proto logicky obvinila ze spoluúčasti na komplotu. Zbraně zločinců byly koupené a registrované jejím jménem. (To nám komunisté zatajovali.) Angela Davisová navíc před policií uprchla a dva měsíce se skrývala, což ještě zvyšovalo podezření. Úřady po ní samozřejmě vyhlásily pátrání a když byla zadržena, musela strávit čtyři a půl měsíce ve vyšetřovací vazbě. Propuštěna byla ovšem na kauci ještě před soudním procesem. Za normálních okolností by to ani nebyl zajímavý případ, kdyby se ho tak agresivně nechopila komunistická propaganda. Ta z něj udělala politickou kauzu a z Angely Davisové superhvězdu. Angela Davisová ovšem nečekala na výsledek procesu a raději z Ameriky odcestovala. Kauci nechala propadnout a odletěla do Alžíru. A v létě 1972 navštívila poprvé i Prahu. Husákův režim uspořádal k jejímu uvítání grandiózní mítink mládeže v Lucerně, kde, jak referoval čs. rozhlas, „se na velké scéně střídala ústřední hudba ministerstva vnitra se souborem moskevské operety“. Komunisté touto veselicí, tancem a zpěvy, chtěli přehlušit jakékoli pochybnosti o ní. Ferdinand Peroutka k tomuto plánu z New Yorku poznamenal: „Jestliže se hudba ministerstva vnitra bude na podiu ustavičně střídat s hudbou moskevské operety, nebude v tom veselém hluku příležitost pro kazisvěta, aby se na něco vyptával“. A na žádost našich exulantů, aby se zastala též čs. politických vězňů, Angela Davisová nikdy neodpověděla.
Ale ten Filip mně pořád nejde z hlavy. Co se dá asi snést, i když s těžkostí, je to, že že ideový spolupracovník StB předsedá nejvyššímu orgánu ústavní moci. Nesnesitelné je však, že naši poslanci jsou pod úrovní (a to někdy doslova – pokud předsedá schůzi) prachsprostého udavače, který bral peníze jako lecjaký otrapa: 600,- Kč „za dobré plnění úkolů“, 500,- Kč „za velmi dobré plnění úkolů“, 100,- Kč na „krytí výdajů při plnění operativních úkolů za pobytu v Rakousku“, 500,- Kč „za plnění úkolů v zahraničí“, 36,- Kč „za pohoštění“, 500,- Kč „za účast na MBT v zahraničí“, 600,- Kč „odměnu za spolupráci za rok 1986“
Bořivoj Čelovský-Čest jeho památce
Oldřich Bubeníček, 57 let, KSČM první hejtman ústackého kraje. Nechci spekulovat o důvodech této volby v řadách demokratických stran…
