Teorie informace

Z teorie informace, kodovani a prenosu a delky abecedy nutne k zachyceni urcite informace....jesli si dobre pamatuju tak existuje teorem,ktery rika,ze optimalni delka abecedy pro nejefektivnejsi zachyceni urcite informace je rovna cislu "e" tedy asi 2.8 odlisneho znak.Binarni soustava ma znaky 2 nulu a jednicku (nejsme moc daleko od cila 2.8). Je pravdou, ze by se nam lepe asi hodila soustava trojkova (napr A, B , C znaky coz je cislu 2.8 jeste bliz).Kazda vyssi abeceda je jiz jen redundantni a zavadi vice znaku nez je potreba pro efektivitu prenosu.Sice tim zkracuje delku kodovaneho slova,ale zvysuje narocnost dekodovani (cteni). Matka priroda pouzila vice znaku,protoze nepotrebovala byt efektivni z pohledu dekodovani (cteni) ani z pohledu kodovani (zapisu).Chtela byt efektivni z pohledu delky slova (informace uvnitr).V dnesnich pocitacich (a asi i v tech budoucich) se bavime o rychlosti,takze podle mne DNA cipy jsou hezky vystrelek,ale budoucnost bude asi spis o trojkove soustave...

Re: Teorie informace

Abych to rekl lidsky : v pripade, ze bychom pouzili 53.426 ruznych znaku, stacilo by nam na ulozeni vsech tech slov co panove ulozili a precetli z DNA jenom jedno jedine misto. Meli bychom "jednomistny cip" se stejnou kapacitou, jenomze kodovani a dekodovani tolika ruznych znaku ze zdrojove na vyslendou informaci by bylo neumerne narocne. Z pohledu komprese by to byla uzasna vec.Z pohledu pouzitelnosti je to nesmysl. V pripade pouziti 2 znaku (binarni kod) zase potrebujeme velkou kapacitu cipu a "komprese informace" je minimalni. Nehlede na to, ze v pripade techto DNA cipu se stale bavime jen o dvojkove soustave...je to jen variace na to co uz pouzivame.

výroba

Problém není ani tak čtení informace z molekuly. Problém je tam tu informaci dostat. Dnešní výpočetní technika je založena na tom, že lze snadno a rychle měnit ty jedničky a nuly měnit a informace tedy nejen číst, ale hlavně zapisovat. S tím je u DNA poměrně značný problém.

Trvanlivost

DNA molekuly ve zkaměnělinách je dána jenom tím že se jí nikdo aktivně nesnaží číst.

Ovšem skladovat jednu makromolekulu a opakovaně jí číst a udržovat je extrémně nepraktické.

Navíc čtení té molekuly (aby k nečemu bylo) musí probíhat v reálném čase ve zlomcích sekundy a vedle ní musí být zobrazovací, zvuková a výpočetní zařízení, která nutně budou vyvíjet teplo elektřinu...

Výsledky prakticky k ničemu.

Hypoteticky vám můžu vylepšit schopnost nést informace klidně na subatomární úrovni, ovšem jejich výroba a čtení, ač s ohromnou kapacitou, bude nereálně nákladné.