Spor o generálního ředitele státní dráhy se stává zátěžovou zkouškou pro vládní koalici.
***
Z opozičního bučení a hrozeb obstrukcemi vykrystalizovaly požadavky, co změnit – a nejvážněji byla ta o generálním řediteli státní dráhy.
Po včerejším večerním jednání, které bude pokračovat ve středu, se k výhradám opozice, byť nepřímo, přihlásili lidovci.
Zato premiér naznačuje ústupky téměř ve všem až na to, oč jde parlamentní a spící opozici ve vlastních řadách nejvíc: na generální ředitelství státních drah se prý sahat nebude.
Podívejme se, proč je generální direkce státních drah, opozicí přezdívané superúřad, tak palčivý vynález.
Stal by se z něj golem státní správy dráhy, kdy se moc politiků omezuje pouze na to, do jakého golema se rozhodne vstrčit šém. Golem už se pak bude pohybovat po vlastní ose.
Předkladatelé vzbruzují dojem, že ve vyspělé Evropě takto odpolitizované vedení státnich drah mají a že se čeká už jen na nás opozdilce, kdy naskočíme do vlaku za jízdy.
Pravda je taková, že například v Německu je čůrat ve stanicich zapovězeno a skákat do vlaku za jízdy zaázáno. Funebrákúm a jednomu spolucestujícímu jest plivání na okno přes chodbičku povoleno. Generální ředitel Marvan Jarek
S pozravením Váš staré Dědek
