Několik set tisíc kusů odpadu, známých jako vesmírné smetí s nízkou oběžnou dráhou Země. V úterý 10. února 2009 došlo ve výšce 790 km nad Sibiří ke srážce dvou komunikačních družic -
V úterý 10. února 2009 došlo ve výšce 790 km nad Sibiří ke srážce dvou komunikačních družic - Cosmos 2251 a Iridium 33. Je to vůbec poprvé v historii kosmonautiky, co došlo ke kolizi dvou satelitů. Ruský vojenský telekomunikační satelit Cosmos 2251 o hmotnosti 900 kg byl na oběžné dráze od roku 1993 a v době kolize již nebyl funkční. Americký satelit sítě Iridium měl hmotnost 560 kg a na oběžné dráze pracoval od roku 1997.
Kolize má ale mnohem horší následky, na oběžné dráze kolem Země po ní zůstal obrovský oblak větších i menších úlomků. Ty mohou být velmi nebezpečné pro další družice a kosmické lodi. Situaci navíc komplikuje fakt, že ke srážce došlo poměrně vysoko (790 km nad Zemí). Trosky družic se tak dostanou do atmosféry až za několik let...?
Vesmírný šrot x ∞
Tlačenice na oběžné dráze: satelitní úlomky, meteority, strusky z motorů nebo odstřlené části raket (neboli spacejunk=vesmírné smetí) obíhají ve vysoké rychlosti kolem Země a ohrožojí ostatní satelity a vesmírné lodi...
Návrh týmu amerických vědců vedených Dr Claude R. Phipps , střílet na vesmírné smetí ve spodních drahách Země (Low Earth Orbit= LEO) laserovým, vysokoenergetickým pulsačním kanónem ze Země. Po zásahu v LEO se vytvoří plazmový paprsek, který se pak chová jako vlastní raketový motor. Zasažený šrot, větší či menší, se zbrzdí a v atmosféře shoří. Vesmírné smeti v LEO ohrožuje startujíci rakety s posádku nebo s nákladem nejvíce.
Zařízení se skládá z teleskopu-zrcadla o průměru deseti metrů a pulsačního laseru o výkonu 150 kW. Je třeba sledovat šrot-částice na LEO a exatně vypočítat místo a čas. Komponenty pro tento projekt jsou již k disposici, nebo jsou ve vývoji. K cílení se bude využívat nový supersensitivní radar který je schopen na LEO sledovat smeti menší než 1 cm v průměru.
Dr. Claude Phipps ohhaduje že zničení menšího šrotu, by stálo jen několik tisíc US-dolarů, u velkého objektu by byly náklady větší, protože takový objekt neshoří v atmosféře, ale musí být sestřelen tak, aby se zřítil do Pazifiku. To by přišlo asi na million US-dollarů, což je podstatně lacinější, než odstartovat raketu ktrerá by měla samý ůkol.
Zhruba půlka vesmírného šrotu pochází jednak z Ruska nebo z Ameriky, takže budou samosebou partneři, taky jiné země které se podílejí na vesmírném výzkumu budou zapojeni.
