Vůně polévky PHO

Když jdete pražskou vinohradskou ulicí Slavíkova v deset hodin po ránu, zavane k vám nezvyklá vůně. Je těžké ji popsat, malinko tam cítíte sladkost, probleskne tam badyán a zázvor, trochu citrónu a hlavně něco, co vás chytí za nos táhne směrem k malému bistru. To zrovna otevřeli dveře a ulicí se rozvine  vůně polévky PHO.

Je to typicky vietnamská polévka, zrovna tak jako máme my bramboračku nebo kulajdu, Rusové a Ukrajinci boršč, mají Vietnamci PHO. A zrovna tak jako u nás, žádná rodina nevaří PHO úplně stejně. Základem je silný masový vývar buď z hovězího nebo kuřecího masa. Musí to být maso s kostí. Pak se tam přidávají pro nás neobvyklé ingredience; zázvor a badyán a pak už každá rodina postupuje podle svého. Dobrá PHO je lehká jako vánek a velice výživná. Jsou v ní tenounké plátky masa, hromada rýžových nudlí, klíčky, zelené bylinky a pepř.

A vůně polévky PHO láme ledy u nás na Vinohradech nejen mezi Čechy a Vietnamci a ostatními národy, ale i mezi třídami. Na polévku PHO do malého bistra chodí dělníci v montérkách, umělci v odrbaných džínách, potkáte tam ale i zjevně velice úspěšné dámy v kostýmku a muže v obleku, kteří pravda většinou berou polévku s sebou. Ale možná i proto, že v bistru je málokdy místo. V malém, velice jednoduše zařízeném bistru často slyšíte angličtinu a němčinu, sem tam i francouzštinu.

A tak vůně polévky PHO a malá vietnamská usměvavá majitelka bistra vytvořily na Vinohradech místo, kam se těšíte a kde načerpáte nejen sílu, ale i naději, že nás přece jen v tom rozhádaném světě dokáže něco spojit.