Romská dívka mi zbořila předsudky

O tom, že i já mám své předsudky a jak lehce se dají zbourat, jsem se nedávno přesvědčila na vlastní kůži. Při banálním zákroku v nemocnici jsem se setkala s romskou dívkou, která podstupovala umělé přerušení těhotenství.

Neměla jsem mnoho chutí se s ní bavit. Mám přece svých starostí dost. Co na tom, že jsme samy dvě na pokoji a určitá konverzace by byla vhodná. Cítila jsem v sobě bariéru, kterou jsem nechtěla překročit.

Sama mne oslovila. Požádala mě, zda bych jí nepůjčila telefon. Svůj si zapomněla doma. Jen zavolá mamince. Neměla jsem s tím problém, vyhověla jsem jí. Hovor trval chvíli. "Maminka mi zavolá zpátky, abych Vám neprovolala." Nestihla jsem jí ani vysvětlit, že mám volné minuty. Překvapila mě svou slušností. Její samotný hovor s maminkou byl dojemný. Vyplývalo z něj velké dilema, zda na zákrok jít nebo nejít. S pláčem hovor ukončila.

Potřebovala se vypovídat. Ptám se opatrně, kolik má dětí. "Mám dva kluky. Jeden je v první třídě, druhý ve školce. Třetí dítě jsem neplánovala. Sotva jsem to druhé vypiplala. Manžel nechce, abych šla na potrat. Ale nám to neklape, hádáme se. Jsem na něm závislá kvůli dětem. Maminka mi říká, že pokud si to dítě nechám, tak se z toho nikdy nedostanu. A já teď nevím, jestli na ten potrat jít." Podívá se na hodiny, zbývá jí necelá hodina na rozhodnutí.

Pokračuje ve své zpovědi. "Víte, moje maminka pochází z Prahy. Ona vždycky chtěla, abychom měli vzdělání. Sama pracuje na směny, má samé noční. Ale už si na to zvykla, nevadí jí to. Já jsem kadeřnice a chtěla bych se tomu věnovat. Maminka mi domluvila místo u své známé, mohu tam začít, udělat si praxi. A pak si třeba otevřít něco svého. Pokud ale budu mít další dítě, tak už se k tomu nikdy nedostanu." Dostal mě způsob, jakým uvažuje. Nečekala jsem to.

"Mrzí mě, jaký mají lidi postoj vůči Romům. Všichni nejsou stejní. Jednou jsem měla stříhat maminku od kamarádky. Ta ale nechtěla. Věděla, že jsem Romka a rovnou odmítla. Já jsem se naštvala, vyběhla jsem schody k jejímu bytu a řekla jsem jí to. Proč mě rovnou odmítne jen proto, že jsem Romka a nedá mi šanci ukázat, co umím??" Kamarádčina maminka se nakonec nechala přesvědčit. A já jsem se v duchu zastyděla a zároveň jí tleskám. Kde se to v ní bere?

Za tu necelou hodinu jsem byla bohatší o nové myšlenky, kterých byla spousta. Dívka na potrat šla. Tohle bylo její osobní rozhodnutí. Věděla, že budou chvíle, kdy zalituje, ale přesto se chytla snahy jít za svým životem. Už jsem ji od Té doby neviděla, ale věřím, že má dostatek elánu a síly na to, aby dosáhla svého snu.