Pod články o bydlení se vždy strhne bouřlivá diskuze a hlavní stížností je většinou: "To si nemůžeme dovolit" nebo "To se do našeho bytu nevejde". Velikost bytu je ryze subjektivní pocit a každý bychom jistě snesli větší, ale je třeba si uvědomit, že český panelákový byt nabízí nejen dostatečné rozměry ale i dostatečné možnosti.
Dopustím se kacířské myšlenky, panelákové byty nabízely ve své době mimořádné bydlení nejen s ohledem na velikost ale hlavně na komfort žití. A v podstatě při citlivé rekonstrukci to mohou nabízet i dnes. Pozor, nehodnotím jejich usazení v krajině nebo jejich celkový vzhled. Koneckonců se podobné domy stavěly v celé Evropě jako odpověď na potřebu doby.
Žila jsem nějakou dobu ve Francii, Anglii i Německu. Všude výdaj za bydlení ukrajuje nějvětší část rodinného rozpočtu. A to nemluvím o pořízení bytu, například garsonka (tzv. studio) ve vnitřní Paříži začíná na 300 000 Euro. Trochu větší byt si tam tedy mohou pořídit jen movitější lidé a věřte, že tří pokojový byt bude srovnatelný nebo menší než náš standardní panelákový. V základní podobě bude jen lépe vybavený. Za rozumný nájem se v Paříži nebo v Miláně nabízejí jen špeluňky se společným záchodem, o které by Čech neměl zájem.
Proč si tedy stěžujeme? Protože se nad menším prostorem neumíme zamyslet a využít všech jeho předností. Revoluční přístup k malým bytům má snad jen IKEA, ale jako bychom se nechtěli nechat poučit. Problém začíná hned na začátku při zařizování, nakupujeme věci náhodně, podle finanční situace ale bez pořádné koncepce. Pak zjišťujeme, že nám zařízení nevyhovuje, ale je nám líto se ho zbavit. Nakonec byt zaplníme nábytkem, který ale nepřináší očekávaný efekt.
Jak to udělat jinak? Nejdříve si sednout a zamyslet se nad tím, co od našeho bytu očekáváme, co v něm budeme provozovat, kolik máme věcí a kolik nás v něm bude bydlet. Pak si v bytě vymezit zjednotlivé funkční zóny a při zařizování využít každé místo od podlahy po strop. U malých bytů je vždy lepší se obrátit na truhláře, protože nábytek na míru nejen vyhovuje našim individuálním potřebám ale také využije i nejměnší skulinku. A nemusí být výrazně dražší než ten z obchodu. Možná to neděláme častěji proto, že bychom museli říct, co přesně chceme a protože o tom moc nepřemýšlíme, neumíme to formulovat. Pokud tedy máme vše na papíře, v počítači nebo třeba jen v hlavě není třeba spěchat a pořídit si vše najednou. Také můžeme respektovat naše finanční možnosti, ale podle předem připraveného plánu.
Že to není žádná novinka? Jistě, je to stejné jako s hubnutím, všichni víme, co jíst a jak se pohybovat, ale kolik z nás to skutečně dělá?
