Podle Ottova slovníku je umění "úmyslné tvoření nebo konání, jehož výsledek nad jiné výtvory a výkony vyniká jistou hodnotou již při pouhém nazírání a vnímání, tj. hodnotou estetickou".
Nedávno jsem psala o tom, co ještě je a co už není umění. Inspirovala mě k tomu návštěva Veletržního paláce během Muzejní noci, kde kromě stálých sbírek probíhalo několik krátkodobých výstav současných převážně mladých umělců. Pokládala jsem si otázku, zda skutečně stačí nějaký předmět jen přemístit do galerie, aby se z něj rázem stal artefat, či opradu tvoří hodnotný obraz cákance barev bez koncepce a myšlenky. Když se tohle objevilo v umění poprvé, bylo to škokující, nápadité a novátorské. Teď už je to jen manýra a exibice neschopných umělců.
Možná právě proto se do popředí zájmu dostává umění amatérů. Dostávají prostor už i ve známých galeriích a výstavních síních. Například v květnu proběhl v holešovickém Doxu Salon umění - malba otevřený i veřejnosti, kterého se zúčastnilo 535 výtvarníků s 1132 díly. Podobně proběhla výstava Just1night rovněž v holešovické galerii D-ecor. A mnoho podobných výstav se objevuje po celé České republice. Je pochopitelné, že amatérští výtvarníci chtějí svá díla vystavovat, zajímavější je, že tyto výstavy nenavštěvují jen jejich příbuzní či známí, ale že stále častěji bývají cílem i lidí z ulice. A je to pochopitelé, protože v tomto umění nacházejí to, co v tom profesionálním často chybí - emoce, nápad a radost z tvorby. I když amatérští výtvarníci mají mnohdy nejistou linku, tápou v technikách a náměty bývají prosté, přesto do tvorby vkládají mnohem více sama sebe než kalkulující profesionálové.
